Ačkoli církevní hodnostáři v dobách středověku na jedné straně přísně dbali na počestnost panen a manželek, na straně druhé měli pochopení pro muže, kteří neměli k pohlavnímu styku příležitost, protože se nemohli oženit. Když pomineme kněží žijící v dobrovolném celibátu, svobodnými zůstávali také univerzitní mistři, tovaryši, žoldnéři a řada nemajetných mladíků. Těmto vrstvám sice nebyl celibát přímo nakázán, pohlavní styk se však povoloval jen ve stavu manželském. Tento paradox se musel nějak řešit.

Řešením se stala tolerance hampejzů neboli domů kurevných, kde svá těla svobodným pánům nabízely tak řečené "hurvy zjevné, prázdné ženky či harapanny". Církev v takové instituci viděla mnohem menší zlo, než jakým bylo znásilnění, sodomie nebo masturbace. Řečeno slovy Augustina z Hippony, "pokud ze společnosti odstraníte prostituci, všechno se zhroutí vlivem neukojeného chtíče".

Pro středověkou společnost tedy bylo výhodnější hampejzy povolit, než proti nim bojovat. Města tak alespoň měla prostitutky pod kontrolou, mohla od nich požadovat daně a jejich činnost regulovat určitými pravidly. Lehké děvy byly například nuceny svou živnost provozovat jen na vyhrazených místech, většinou u hradeb nebo aspoň v dostatečné vzdálenosti od kostela. Na veřejnosti musely nosit závoje se žlutými okraji, aby se odlišily od žen počestných. A za žádných okolností nesměly obsloužit muže ženaté, osoby ve stavu duchovním nebo Židy.

Stigma nevěstky však na středověké prostitutce nemuselo zůstat až do konce života: pokud se jí podařilo najít si mezi svými zákazníky ženicha, mohla se provdat a dožít jako počestná žena.

Prodejné lásce se v českých zemích pokusili učinit přítrž husité, kteří smilstvo v žádné podobě nehodlali tolerovat a v rámci kompaktátů si vymínili zákaz vykřičených domů. I sám papež Pius II. se prý při návštěvě české země podivil, že se tu nevybírá poplatek z nevěstek. Neuznáním kompaktát v roce 1462 dal papež vlastně prostituci v Čechách opět zelenou.

Prostituce se pro autority stala mnohem větším problémem až v raném novověku, kdy v souvislosti s objevnými cestami do zámoří byly do Evropy zavlečeny pohlavní choroby, konkrétně syfilis. Mnohé nevěstince navíc ukončily svou činnost kvůli sílícímu tlaku reformátorů, kteří v nich podobně jako husité viděli semeniště nejodpornějších hříchů.