Nenápadná, ale podivuhodná
„Vědecký materiál“ – rybku Liparis gibbus objevili vědci z Amerického přírodovědného muzea (Manhattan, New York) v roce 2019. Na liparis narazili během zkoumání ledovcového biotopu v rámci projektu Constantine S. Niarchos a nesmírně je překvapila, až přímo zaskočila. Nenápadná hnědavá rybka, která vypadá jako pulec žáby, svítila. Zelenou a červenou barvou. Tento jev je nazývaný biofluorescence. Je to schopnost některých živých organismů pohlcovat sluneční světlo, jehož energii zpětně vyzařují v jiné barvě. Mají ji i ryby v teplých vodách. U polárních je to však velmi nečekané, především kvůli polárním nocím, tedy nedostatku slunečního záření. Tato rybka je tak první zaznamenaný druh arktické ryby s touto vlastností. To však není vše, kvůli čemu si grónská liparis zaslouží pozornost, jak vědci zjistili, když ji začali zkoumat.
Nemrznoucí bílkoviny
Ryby, na rozdíl od studenokrevných živočichů, normálně nedokážou přežít v mrazivém prostředí. V buňkách by se jim tvořila zrnka ledu a následně by tělní tekutiny zmrzly. Stal by se z nich rampouch. Musí být na takový život přizpůsobeny. To jim zajišťují zvláštní bílkoviny, které se tvoří v játrech. Fungují v podstatě jako nemrznoucí směs, kterou používáme my, lidé. Ty brání tvorbě ledových zrn. Tato schopnost ryb byla objevena už ke konci 70. let. Ve svém výzkumu se na to proto zaměřil D. Gruber, pracovník uvedeného muzea a významný profesor biologie na Baruch College při City University of New York. Spolu s ním i kurátorem muzea J. Sparks.
„Liparis byla jedním z mála druhů ryb žijících mezi ledovými krami ve štěrbinách,“ uvedl pro Live Science Gruber. „Bylo překvapivé, že tak malá ryba může žít v tak extrémně chladném prostředí, aniž by zmrzla. Už jsme věděli, že tento drobný živočich produkuje nemrznoucí proteiny, ale neuvědomovali jsme si, jak moc jich v těle má – a kolik úsilí vynakládá na jejich tvoření,“ uvedl profesor. Vědci zjistili, že rybky mají dva různé typy genů, které kódují protimrazové proteiny. Produkují nejvyšší hladinu nemrznoucích proteinů, jaká kdy byla zaznamenána. „Rybky vytvářejí nemrznoucí proteiny jako jakékoli jiné bílkoviny a pak je vylučují do krevního oběhu. Proteiny se drží na povrchu menších ledových krystalků a zpomalují nebo zabraňují jejich růstu do větších a nebezpečnějších krystalů.“
Svítící, nemrznoucí rybka v ohrožení?
Znepokojení kvůli oteplování a změnám klimatu vyjádřil kurátor Sparks: „Od poloviny 20. století se teploty v Arktidě zvyšují dvakrát rychleji než ve středních zeměpisných šířkách. Některé studie předpovídají, že pokud bude úbytek arktického mořského ledu pokračovat současným tempem, v létě bude Severní ledový oceán během příštích tří desetiletí převážně bez ledu. V arktických mořích se nevyskytuje velká rozmanitost rybích druhů. Kvůli vodám, které se teď rychle oteplují, se můžou tyto rybky a další tvorové přizpůsobené studeným vodám setkat se zvýšenou konkurenci druhů, které dříve nebyly schopny v těchto severních šířkách přežít. Ty nyní můžou migrovat na sever. A nebudou muset produkovat metabolicky nákladné nemrznoucí proteiny, aby přežily. V budoucnu by nemrznoucí proteiny již nemusely arktickým druhům poskytovat výhodu.“
Zdroje: www.livescience.com, www.ecomagazine.com, www.sciencedaily.com
