Na zábavě se v období první republiky hojně podílely i kabarety, jež nabízely trávení volného času různými způsoby. V přední části se tančil swing, kouřilo opium a pil alkohol. Zadní část byla vyhraněna především mužským zákazníkům, kteří se za pěkný úplatek mohli potěšit s luxusní společnicí-prostitutkou. Pokud byla "cajdrnožka" schopná, pěkná a nestyděla se, mohla si za měsíc vydělat tolik jako univerzitní profesor. "Lehké holky" také často spolupracovaly s policií, jak známe kupříkladu z legendárního seriálu z 20. let 20. století Hříšní lidé města pražského.

Nevěstince a kabarety v jednom navštěvovala především prvorepubliková kulturní smetánka: Například slavný skladatel Gustav Mahler ve známém podniku U červeného páva i komponoval. Do nevěstinců chodili za společností také další velikáni české kulturní scény, od Fráni Šrámka přes Jana Nerudu až po Egona Kische. Pražským krasavicím neodolali ani Otto von Biskmark nebo následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este.

Cigarety a kokain. Toto dvojkombo mělo ve vyšší společnosti vždy své místo. Za první republiky se kouřilo "jako o závod". Nevědělo se o spojitosti kouření a rakoviny nebo dalších zdravotních neduhů, takže by se situace dala přirovnat k posledním ročníkům základní školy: Kdo chtěl být "in", ten kouřil. O škodlivosti drog se také nemluvilo. Nejdřív se vyšší společnost "vystřelovala" kouřením opia, užíváním morfia nebo čicháním éteru. Pak ale přišel kokain. Nenápadný bílý prášek nabízel každý luxusní podnik. Stačilo kývnout na číšníka, dát mu královské dýško a pytlík byl váš. Nikdo se nemusel bát, že by ho v konzumaci drogy nebo při dealování chytili. Policie proti drogám nebojovala a tresty za obchod s omamnými látkami byly nepatrné. Proto se kokain dostal z luxusních večírků i mezi lidi. Počítá se, že jej užívalo nejméně deset tisíc Pražanů. (Zdroj: 100+1 Historie speciál, listopad 2016)

Alkohol tekl proudem v kabaretech, luxusních restauracích, salóncích i v domácnostech. Tanec, gramofonová deska, přátelé a sklenička koňaku nebo šampaňského byly téměř každotýdenní samozřejmostí. Zvýšená konzumace alkoholu platila napříč společenskými vrstvami jako dozvuk Velké války.

Spotřeba i výroba alkoholu u nás dosáhla vrcholu v meziválečném období v roce 1929. V konzumaci pálenky jsme na světe byli šestí, v alkoholu obecně jsme se mohli těšit z osmého místa. Ostravsko zase bylo top destinací v konzumaci domácí pálenky - vypilo se až dvacet litrů na osobu. Národní alkoholismus těžce nesl "tatíček Masaryk", který podporoval zrod protialkoholních léčeben, prohibice však u nás nikdy zavedena nebyla. (Zdroj: www.ceskatelevize.cz, První republika, Jak se žilo, Alkohol a alkoholismus)

S večírky vyšší společnosti jsou spojené také skandály, především politického a milostného směru. Uvolněnou atmosféru vyhledávali zejéma intelektuálové, kteří se na večírcích s různými druhy drog mohli konečně "vyřádit". Příkladem je legendární silvestrovský večírek z roku 1926, jehož se účastnil i prezident Masaryk. Karel Čapek napsal karikující text, v němž vystupovali Kašpar, Melichar a Baltazar, představující přední československé politiky, jež byli v textu krutě zesměšněni. Dobové noviny pak prezidenta, navíc v době před volbami, roznesly na kopytech. (Zdroj: www.plus.rozhlas.cz, duben 2017)