Zdroj: Profimedia.CZ
Jak vypadaly první tanky: Byly nebezpečné spíš pro posádku než pro nepřítele
Konstrukce prvního tanku byla založena na nápadu britského plukovníka Ernesta Swintona postavit neprůstřelnou válečnou loď, která by se pohybovala po souši. Stroje představené v září roku 1916 v bitvě na Sommě však splnily svůj účel jen částečně. Kromě nepřítele ohrožovaly i vlastní posádky.
Výroba probíhala rychle. Během srpna a září 1915 byl sestaven prototyp nesoucí něžné jméno Little Willie. O rok později už obrněné transportéry mířily přímo na západní frontu. Válka se táhla nezvykle dlouho a Britové, kteří jen do této chvíle ztratili přes 300 tisíc mužů, ji chtěli co nejrychleji ukončit. Doufali, že dosud nevídaná obrovská opancéřovaná vozidla Němce zastraší a zaženou na útěk.
Tank typu Mark I byl skutečně hrozivě vypadajícím monstrem. S rozměry 8x4 metry a výškou 2,5 metru působil dojmem, že proti němu nebude mít žádný pěšák šanci. Na bitevní pole se dostavil ve dvou verzích - samičí (female), vyzbrojenou kulomety, a samčí (male), která kromě kulometů disponovala i děly. Uvnitř seděla osmičlenná posádka, přičemž čtyři muži řídili a další obsluhovali zbraně.
Moment překvapení se na Sommě opravdu zdařil. Němci se při pohledu na tanky vyděsili a začali do nich zmateně střílet kulomety. Kulky se od pancéře odrážely, obrněná monstra se s rachotem pohybovala kupředu a rozsévala smrt. Britům se díky tankům podařilo osvobodit vesnici Flers. Jenže to bylo prozatím všechno.
Zdroj: Wikimedia Commons, By Andrew Skudder - Flickr, CC BY-SA 2.0
První typ tanku měl totiž k dokonalosti daleko. Pohyboval se velmi pomalu, na rovinatém terénu mohl vyvinout maximální rychlost 7 km/h. Pokud zapadl do hlubokého kráteru, nebylo mu pomoci. A každou chvíli se porouchal. Ze tří tanků, které 15. září 1916 jako první v historii vyrazily k německé linii, dojel na místo určení jen jeden, ale i ten bojoval jen chvíli, než se mu přetrhl pás. (Zdroj: Česká televize, Pořady, Největší tankové bitvy, První monstra)
Pro posádku pak obsluha tanku představovala nejen velké nepohodlí, ale i děsivé riziko. Podvozek nebyl dostatečně odpružený a s tankisty to házelo ze strany na stranu. Při větším otřesu se instinktivně chytali všeho, co bylo po ruce, a nezřídka se stalo, že sáhli na rozpálenou část motoru a ošklivě se popálili. Vzduch v kabině byl navíc plný dusivých spalin, nemluvě o hluku, ve kterém nebylo slyšet slova.
Ačkoli strany tranportéru odolávaly nepřátelské palbě poměrně statečně, střecha byla chráněna méně důkladně. Stačilo, aby na ni nepřítel hodil granát, a tank se proměnil v ohnivé peklo, ze kterého nebylo úniku.
Přesto Britové ve svůj vynález neztratili důvěru a postupně ho zdokonalovali. V březnu 1918 se s vlastním obrněným transportérem vytáhli i Němci. Válka se chýlila ke konci, ale tanky si našly v armádní zbroji stálé místo. Jejich vývoj pokračoval pro případ války příští... (Zdroj: historyweb.dennikn.sk, říjen 2018)
