Lidově se jí říká buď psojazyk nebo psí jazyk. Její latinský název Cynoglossum officinale totiž pochází z řečtiny a navíc se tradovalo, že pokud byste si ji vložili do bot, každému psu zabrání, aby na vás štěkal, protože mu ztuhne jazyk.
Babičky ji však také přezdívaly „myšinec” kvůli nepříjemnému zápachu, jenž bylina šíří po rozemnutí listů či utržení stonku.
Pro svůj léčivý potenciál byla užanka známá již ve starověku. Staří Řekové a Římané ji používali jako narkotikum ale také ji předepisovali při dýchacích potížích nebo na kašel. V 18. století byla představena v rodinném slovníku Dictionaire oeconomique jako součást léku na šílenství.
Ve 30. letech 19. století ze z psojazyka vyrábělo změkčovadlo a diuretikum na zánětlivé onemocnění močového měchýře. Populární ale byl také jako antiafrodiziakum k potlačení libida.
Bylinkáři ho využívali navíc na hemeroidy, na plicní choroby, přetrvávající kašel, plešatost a vředy. Jak byla léčba účinná se však neví. Odborníci ale předpokládají, že pacientům spíše způsobila další těžkosti.
Užanka lékařská
Užanka lékařská totiž obsahuje alkaloidy a glykoalkaloidy, které jsou jedovaté pro všechny teplokrevné živočichy. Pokud byste z rostliny požili větší množství, hrozí vám závratě, snížení svalové aktivity, zrychlení stahů srdce a následný infarkt či zástava dechu.
Tyto problémy však mohou nastat nejen u lidí, ale také u koní, skotu a ovcí pasoucí se na loukách. I přestože si zvířata byliny běžně nevšímají, při nedostatku potravy nebo, pokud se nevědomky přimíchá do sena, ji mohou požít.
Myšinec
Myšinec se proto v dnešním lidovém léčitelství používá pouze zevně. Spoléhají se na něj pacienti s revmatismem, bolavými klouby, ekzémem či lupénkou. Působí však také na popáleniny a odřeniny.
Na postižená místa se přikládají obklady nebo se z rostliny vyrábí odvar. Stačí, když listy spaříte horkou vodou a necháte 20 minut louhovat. Poté do čaje namočte tamponek či kapesník a dané místo jím ošetřete.
Krásný myšinec
Pokud si chcete myšinec nasbírat, vydejte se na suché paseky, do lomů či okraje lesů. Najdete ho však také podél cest, polí a na skalnatých svazích.
Poznáte ho snadno. Pyšní se přibližně 30 až 90 cm dlouhou ochmýřenou lodyhou s tmavě červenými až fialovými květy, které kvetou od května do července. Zralé semenáčky mají ostny s háčky. Lodyžní listy jsou polodlouhé a špičaté. Na omak jsou drsné a páchnout již zmíněnou myšinou.
Zdroje: www.spiritobchod.cz, www.cs.wikipedia.org, www.kvetenacr.cz
