V depozitáři káhirského muzea ležela více než 70 let malá dřevěná soška. Když si jí náhodou opět všimli, měl svět novou senzaci. Nešlo totiž o ptáčka, ale pravděpodobně model funkčního létacího stroje.

Hodně divný opeřenec

Předmět pocházející zhruba ze 2. století před naším letopočtem nalezli vědci při vykopávkách v roce 1898 v jedné z hrobek na známém archeologickém nalezišti nedaleko vesnice Sakkára. Se 14 centimetry délky a osmnácticentimetrovým rozpětím ale nevynikal velikostí ani uměleckou hodnotou, a tak vědce nijak nezaujal. Nakonec ho pod evidenčním číslem 6347 uklidili do archivu káhirského muzea. Sotva jim to lze vyčítat. V té době letadla neexistovala, a tak si nikdo nemohl všimnout detailů, kterými se údajný dřevěný sokol odlišoval od skutečných opeřenců.

Těch si naopak v roce 1969 všiml egyptský archeolog Khalil Messiha (1924–1998), když na artefakt v archivu náhodou narazil. Soška má místo klasického horizontálního ocasu cosi jako svislé kormidlo. Při bližším zkoumání v něm Messiha objevil menší výřez, který patrně nesl vodorovné řídící plochy, lidově zvané výškovky. Podivná byla i křídla. Ohýbala se směrem dolů, což je u ptáků dost nezvyklé. „Celkově mi soška spíše než ptáka připomíná současné větroně," uvedl archeolog.

Ono to létá!

Předmět ze dřeva fíkovníku vážil téměř 40 gramů, a tak byl příliš těžký na to, aby létal sám o sobě. Messiha však s pomocí svého bratra, který byl shodou okolností leteckým inženýrem, vyrobil přesnou kopii z lehkého balzového dřeva v poměru 5:1, se kterou provedl několik zkoušek. Ukázalo se, že model dokáže velmi dobře plachtit. „Jsem pevně přesvědčen, že ‚pták ze Sakkáry' je zmenšeným modelem starověkého letadla," vzkázal Messiha světu. V archivech navíc našel zprávu, že v roce 1898 našli v hrobce hned vedle sošky i papyrus s nápisem, který by se dal přeložit jako „chci vzlétnout".

Pozdější zkoušky v aerodynamickém tunelu, stejně jako počítačové modely, potvrdily, že tvary sošky splňují všechny parametry pro skutečný let. Místo sokola s roztaženými křídly by se tak spíše mělo mluvit o hornoplošníku s pečlivě opracovaným profilem křídla.

Přesto model letadla ze Sakkáry zůstává velkou záhadou. Jak je možné, že lidé před 2200 lety znali stroj, který byl z hlediska aerodynamiky mnohem čistší a povedenější než první letadla z éry bratří Wrightů? Rovněž neznáme jméno pradávného konstruktéra ani způsob, jakým tehdy lidé dostávali letoun do vzduchu. Záhadou je i to, kam a proč se tyto neuvěřitelné znalosti na další tisíce let ztratily. Není divu, že mnozí za vším vidí činnost návštěvníků z jiných planet.