V 18. století to neměly rodičky lehké. Anestezie byla ještě v plenkách, na hygienu se moc nedbalo a lidé nebyli v takové fyzické kondici jako dnes. Pokud tedy potkaly ženu porodní komplikace, mohlo ji to stát život. Ne kvůli samotnému porodu, ale kvůli trendu, který se šířil z nemocnic ve Skotsku.
Přestože historie císařského řezu sahá až do starověku, v 18. století byl tento zákrok považován za nebezpečný kvůli vysokému riziku infekce. Již v 7. století př. n. l. vydal panovník antického Říma Numa Pompillius nařízení, že těhotná žena, která zemřela, nesmí být pohřbena s plodem dítěte. Operace těhotných žen běžně probíhaly i ve středověku. Nejstarší zdokumentovaný zákrok pochází z roku 1610. Operatérem byl německý chirurg J. Trautmann a těhotnou ženou jeho manželka. Ta však zřejmě zemřela 25. den po zákroku. Než se zdokonalila antiseptická práce, objevil se penicilin a byly objeveny krevní skupiny, byla úmrtnost téměř 100%. Proto se přistupovalo k alternativnějším metodám. Jednou z nich byla symphysiotomie.
"Symphysiotomie nebo pubiotomie je chirurgický zákrok během porodu, který spočívá v přerušení chrupavčité stydké spony, která spojuje stydké kosti pánve. Zjednodušeně řečeno jde o rozlomení pánve a tím její rozšíření k usnadnění průchodu dítěte porodními cestami v případě komplikovaného nebo nepostupujícího porodu," píše advokátka Zuzana Candigliota na stránkách Zdravotnickepravo.info. Po popularizaci v roce 1597 byla symphysiotomie upřednostňovanou metodou pro rychlé vyjmutí dítěte z ženského lůna po téměř tři století. Rozříznutí pánve na polovinu se provádělo za plného vědomí, a to před porodem, během porodu nebo "preventivně" po porodu.
V polovině 80. let 18. století si dva skotští lékaři, John Aitken a James Jeffray, uvědomili, že použití nože je pro symphysiotomii časově náročné, často nepřesné a pro pacienta nesnesitelně bolestivé. Ve snaze vylepšit postup, vytvořili zařízení, které by zajistilo větší přesnost během řezání pomocí řetězu. A tak byla vynalezena babička motorové pily. Zpočátku se řetězová pila skládala z dlouhého řetězu se zuby a rukojeti na každém konci. Řetěz byl pak omotán kolem pánevní kosti a lékař střídavě táhl každou rukojeť. Pohyby procházely symfýzou rychleji než nožem a s větší přesností.
Nakonec německý ortoped a specialista na kosti Bernhard Heine přišel s vynálezem, který změnil chirurgii k nepoznání, s osteotomem. Řetěz s ozubeným kolem, který byl nyní poháněn ruční klikou a ne střídavým tažením, byl ovinut kolem vodicí čepele, což mu umožnilo otáčet se. Lékař tak držel pilu podobně jako nůž, ale s nově nalezenou přesností ozubeného řetězu. Operace při porodu byla sice přesnější a rychlejší, bolest ale nesnesitelná a zotavení rodiček trvalo i několik měsíců. Na přelomu století se tedy metoda symphysiotomie začala vytrácet. Ne však v Irsku.
Výbor OSN pro lidská práva v roce 2014 ostře odsoudil provádění kontroverzní metody, která byla praktikována v Irsku mezi lety 1944 a 1987. Zhruba 1 500 dívek a žen, většinou prvorodiček, byly takto operovány bez informovaného souhlasu. V roce 2002 vznikla v Irsku organizace Survivors of Symphysiotomy (SoS), která na svých stránkách uvádí, že: „Mnohé z 200 žen, které přežily až dodnes, jsou trvale invalidní, inkontinentní a trpí bolestí. Mají potíže s chůzí, sexuální problémy a chronické bolesti. Některé děti zemřely, utrpěly poškození mozku nebo byly v průběhu tohoto procesu jinak zraněny.“
Padesátistránkový dokument, který vydalo sdružení poškozených žen, popisuje jejich zkušenosti z operačního sálu. Paní Philomena se svěřila: "Jen si pamatuji, jak mě přivedli do sálu plného lidí. Nikdo mi neřekl, co se bude dít. Křičela jsem a snažila jsem se stát neviditelnou. Kromě jejich řezání jsem toho moc neviděla. Byla to nesnesitelná bolest. Bylo mi teprve 27 let a byla jsem zmasakrována."
Paní Cora zase svůj zážitek popsala: "Křičela jsem, Nefunguje to (anestetikum), cítím všechno! Viděla jsem ho, jak ze mě vytáhl něco jako pilu na dřevo. Půlkruh s rovnou čepelí a rukojetí. Krev vystříkla nahoru na strop, až na brýle a zmáčela sestru. Pak šel ke stolu, vzdal něco jako páječku, a řekl, že to dá na mě a zastaví krvácení. Řekli mi, abych dceru vytlačila. Musela být venku. Dal dvě kosti dohromady, cítila jsem pálivou bolest a smrad, věděla jsem, že zemřu."
Utrpení žen nenechal chladným zástupce Výboru pro lidská práva OSN. Lékaři se totiž dopustili porušení článků 2 a 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Irské ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, že může odškodnit ženy, pokud doloží zdravotní záznamy z posledních 40 let dokládající zdravotní důsledky symphysiotomie. I díky otevření tohoto tématu se rozjela diskuze, zaměřující se na utrpení žen při porodu, jejich informovanosti, svobodného rozhodnutí s různými zákroky, apod.
I když by se dal zákrok označit za nehumánní a utrpení žen by se dalo srovnat s útrpným právem a mučením, přispěl k vynálezu, který dnes a denně pomáhá (nebo ničí). Motorové pile. Samuelovi J. Bensovi ze San Franciska byl udělen patent 17. ledna 1905 na "nekonečnou řetězovou pilu". Jeho cílem bylo rozřezat obří sekvoje. Od té doby se vývoj hrozivého nářadí dal do pohybu a nekončí ani dnes.
