Pollio: Jeho bazény pro otroky bylo tak strašné, že musel zasáhnout císař

Pozůstatky Vediova luxusního sídla Pausilypon

Pozůstatky Vediova luxusního sídla Pausilypon

Foto: Profimedia.CZ

V 1. století př. n. l. v Římě neexistoval zákon, který by chránil otroky před zvůlí svých pánů. Přesto se považovalo za neetické, když římský občan svého otroka krutým způsobem trestal nebo bezdůvodně zabil. Obzvláště drastickým zacházením s otroky proslul muž jménem Publius Vedius Pollio.

Paradoxem je, že sám Vedius měl otroky v rodině - narodil se jako syn propuštěnce a na rozdíl od svého otce získal automaticky římské občanství. O jeho mládí se toho moc neví, jisté však je, že se poměrně brzy vyšplhal mezi nejvyšší společenskou vrstvu a nahromadil velké jmění. Zařadil se do třídy, která stála o pouhou příčku níže než senátoři. Stal se dokonce osobním přítelem císaře Augusta, jemuž vystavěl v Beneventu chrám.

Přes veškeré bohatství se Vediovi nedařilo získat si mezi římskou smetánkou vysněný respekt. Cicero ve svých spisech vzpomínal, jak ho jednou potkal ještě jako mladého muže na cestách. Vedius prý tehdy obchodoval s divokými zvířaty a doprovázel ho zástup otroků. "Vypadá jako velký darebák," poznamenal si filosof.

Ženy bojovaly v aréně stejně jako muži

Gladiátorky ve starověkém Římě: Zabíjely jako muži, chovali se k nim ale jinak

Za drobný prohřešek hrůzná smrt

Vediova vila Pausilypon byla v okolí Neapole jednou z nejluxusnějších. Zbohatlík si tu nechal zbudovat i malý amfiteátr, kde pořádal krvavé gladiátorské hry. Součástí komplexu byl také bazén plný murén. Ty patřily ve starém Římě k vyhlášeným pochoutkám, ale Vedius je choval ještě pro jiný účel: předhazoval jim otroky, kteří nepracovali podle jeho představ.

Vedius Pollio házel otroky dravým murénám.Vedius Pollio házel otroky dravým murénám.Zdroj: Profimedia.CZ

Jeho krutost se stala předmětem pomluv, je však třeba připomenout, že předhazováním otroků dravým rybám Vedius neporušoval římský zákon. Zacházení s otroky se řídilo výhradně nepsanými pravidly etickými.

Císař Augustus měl Vedia poměrně rád, nebo si od něj alespoň nechal nadbíhat. Vedius mu přecijen postavil ten chrám a posílal mu vzácné dary, takže se slušelo nazývat ho přítelem. Dobré vztahy skončily až ve chvíli, kdy Augustus přijal od Vedia pozvání na hostinu.

Stalo se, že jeden z obsluhujících otroků z nešikovnosti rozbil křišťálovou skleničku a Vedius ho chtěl dát okamžitě předhodit murénám. Nešťastník hledal záchranu u císaře. Padl před ním na kolena a vysvětlil, že neprosí o milost, ale o možnost zemřít méně bolestivou smrtí. Augustus se rozlítil. Jeho hněv ovšem nepadl na otroka.

Oktavián AugustusOktavián AugustusZdroj: By Till Niermann, Vlastní dílo / Creative Commons / Public Domain, https://creativecommons.org/publi

Císařovo velké gesto

Císař teprve nyní na vlastní oči viděl, že pověsti o Vediově krutosti nelhaly. Nařídil přinést do hodovní síně veškeré křišťálové předměty, co se jen ve vile daly najít, a před očima svého hostitele je nechal rozbít. Roztřesenému otrokovi daroval svobodu.

Vedius Pollio se poté marně snažil získat císařovu přízeň zpět. Nepomohlo, že mu daroval jeden ze svých luxusních domů - Augustus nechal nemovitost ihned zbourat a na jejím místě postavil kolonádu pro svou manželku. Vedius zůstal sám se svými penězi a špatnou pověstí.

Zdroje: penelope.uchicago.edu, arstechnica.com, www.roger-pearse.com