Narodila se 4. srpna roku 2001 během nočního hromobití a tento úkaz ji v různých podobách doprovázel celé dětství. Mezi první společenský problém patřilo její jméno. Rodiče si přáli, aby se jí říkalo Půlnoční bouře. To však matrika odmítla. I přes řadu snah nakonec rodiče Blanka Fuchsová a Jaroslav Blovský ustoupili a holčičku pojmenovali Eliška Gaia.

Svou nezvyklou žádostí se rodina ze Šimanova u Sušice dostala pod hledáček místního obecního úřadu. Zároveň se se svým životním stylem stala trnem v oku sousedům. „Po návratu z dovolené jsme našli poškozený plot, studánku i střechu. Ovocné stromky byly polámané a kůlna vyloupená. Přivolaná policie zkonstatovala, že to řešit nebude,” svěřila se v dopise pro portál Osud Blanka Fuchsová.

Bouře v životě

Vidina poklidného života v srdci přírody se zcela zhroutila, jakmile přišla další bouře. Anonymní udání, které hovořilo o tom, že dítě má ležet samo na stole, neplakat a nehýbat se, zaujalo sociální pracovnice. Jejich kontrola 10. dubna roku 2002 však prokázala, že domácnost je čistá, batole zdravé a veselé. Jediným problémem bylo, že nemělo rodný list, nebylo zapsáno v matrice, nepodrobilo se povinnému očkování a nebylo registrováno u žádného dětského lékaře.

Toto „ignorování systému” mělo být důvodem, proč o sedm dní později okresní soud v Klatovech rozhodl, že Eliška má být odebrána a umístěna do kojeneckého ústavu v Plzni. Zde strávila tři týdny. Zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová později konstatovala, že tento rázný krok nebyl výsledkem zanedbáním péče, ale střetem hodnot. Zároveň rozvířil diskuzi o tom, zda je povinné očkování legitimní.

Útěk z domova

O přibližně patnáct let později vyvolala dospívající dívka další bouři. Rozhodla se, že od rodiny odejde. „Těch důvodů, proč jsem se tak rozhodla, bylo více. Přibývaly a přibývaly, až jsem si jednoho dne řekla, že už to neunesu,” svěřila se v rozhovoru pro Deník. I přestože má na dětství pěkné vzpomínky, přiznala se, že se horší chvilky se snaží uložit do pomyslné truhličky v hlavě. „Byly to chvíle, kdy se vztah mezi rodiči zhoršil poté, co se narodili další čtyři sourozenci.”

Hlavním impulsem k opuštění rodného hnízda měla být ale touha po vzdělání a normálním životě. Matka prý neměla čas, aby se s ní učila a do školy ji dát nechtěla. Zároveň jí chyběla sociální interakce s vrstevníky. „Chtěla jsem mít spolužáky a prožívat to, co holky v mém věku.”

To se Elišce splnilo. Po ročním pobytu v Klokánku se přestěhovala do dětského domova v Kašperských Horách. Nyní, ve svých dvaadvaceti letech, žije svůj vytoužený život. S přítelem Zdenkem založila rodinu a natáčí videa na sociální síť TikTok, kde řeší obyčejné holčičí problémy. V kontaktu se svými příbuznými prý zůstává. Zastává názor, že „Rodina je stejná jako větve na stromě, všichni rostou jiným směrem, ale naše kořeny zůstávají stejné…”

Zdroje: www.facebook.com, www.cs.wikipedia.org, www.extra.cz