Ukazuje se, že celá oblast a její obyvatelé byli ve starověkém světě Jižní Ameriky velmi specifičtí. Jednalo se o dominantní kulturu v povodí jezera Titicaca a říše se rozkládala na rozsáhlém území dnešní Bolívie, Peru a Chile. Město Puma Punku se nachází západně od dnešního La Paz v Bolívii, ve stále prosperujícím městě Tiwanaku, na pouštní náhorní plošině And. Leží velice vysoko, v nadmořské výšce přes 4 000 metrů, a možná i proto se jedná o významné místo incké tradice. Podle starých Inků byl totiž právě zde stvořen svět. Komplex Pumapunku je soustava náměstí a ramp ústících do centra k mohyle. Monumentální trosky komplexu dávají vznik mnoha teoriím.
Na zajímavý dokument se podívejte zde:
Nad řemeslnou dokonalostí zůstává rozum stát
Největším překvapením jsou masivní stavby, na nichž na první pohled zaujme řemeslná dokonalost. Nikdo by v takto odlehlé části světa nečekal tyto úžasné hladké kamenné stavby, které jsou vybudovány velice precizně, a to jak pokud jde o řezy, pravé úhly nebo odborně osazené spoje. Megality, z nichž jsou stavby zbudovány, jsou jedněmi z největších na světě. Některé váží několik tun a většina z nich je volně roztroušena po celé oblasti. David Childress, autor knihy Ztracená města a starověké záhady Jižní Ameriky, píše, že mohutné kusy žuly jsou zdánlivě roztroušeny jako dětské kostky na hraní, jako by Pumu Punku najednou zpustošilo obří kataklyzma. A právě tato jejich roztříštěnost je pro vědce velkou záhadou, stejně jako přesnost jejich vytesání do mega těžkých kamenných bloků. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se jeví vysoce vyspělá starověká technologie.
Dokonalé kamenné bloky Puma Punku.
Rekonstrukce poukázala na dokonalost
Protože dnes se jedná jen o ruiny staveb, nebylo až donedávna možné si ani představit, jak Puma Punku vypadala v době svého největšího rozkvětu. Nyní však existuje jedna rekonstrukce, která nám dává lepší představu o této dokonalé stavbě, či spíše komplexu staveb. Díky práci vědců z Kalifornské univerzity v Berkeley přineslo mapování místa perspektivu starobylého archeologického naleziště.
Archeolog Alexej Vranič využil historická data, trojrozměrné výtisky a architektonický softwar k tomu, aby se pokusil zrekonstruovat původní podobu stavby. Jeho práce připomínala v mnohém hraní si s Legem.
„Pokusili jsme se využít naučené schopnosti archeologů vizualizovat a mentálně otáčet nepravidelné objekty v prostoru tím, že jsme jim poskytli trojrozměrně vytištěné objekty, s nimiž mohli fyzicky manipulovat," říká Vranič. Jeho model ukazuje, že Puma Punku byla vyspělým andským architektonickým dílem. Španělští conquistadoři i mnoho dalších, kteří toto místo navštívili v 16. a 17. století, jej popisovali jako podivuhodnou, i když nedokončenou stavbu s branami a okny vytesanými z jednotlivých bloků. Tato stavba neměla v předkolumbovském Novém světě do značné míry obdoby. Možná i proto je považována za architektonický vrchol andské litické technologie před příchodem Evropanů.
SLuneční brána, Puma Punku, Tiwanaku.
Mimozemšťani nebo zdrogovaní Inkové?
V průběhu výzkumů bylo prokázáno, že Puma Punku je mnohem starší, než se akademici domnívali, pravděpodobně 15 000 let. A stejně jako u pyramid, i zde se objevuje záhadná otázka, jak byly tyto stavby postaveny a kým? Jaké měli lidé nástroje? Byli to vůbec lidé? Existovali v Puma Punku dávní mimozemšťané, jejichž technologie zůstala opomenuta?
Nabízí se ještě jedno zajímavé vysvětlení. Nalezené mumie z Puma Punku, jež se dochovaly na jednom z nejposvátnějších míst Tiwanaku, dokazují, že všichni členové této starověké společnosti – od kojenců až po starce – pravidelně užívali psychoaktivní, halucinogenní rostliny. Ty jim proto mohly dát schopnost dostat se do jiných dimenzí, kde získali vhled na to, jak vytvořit své megality, nebo dokonce jak kontaktovat bytosti, které je mohly naučit pokročilé metodiky.
Některé spoje obrovských kamenů svědčí o dokonalém provedení.
Množství nepotvrzených teorií
I když je spíše jasné, že se nejednalo o mimozemskou civilizaci, skeptici stále nemají žádnou teorii. Nerozumí ani tomu, jak byla vytvořena řada bloků ve tvaru písmene H, které mají přibližně 80 tvarů a podob; a všechny do sebe s velkou přesností zapadají. „Některé kameny držely pohromadě pomocí měděných spojovacích prvků, z nichž některé byly do tvaru zatlučeny za studena a jiné byly na místo nality v roztaveném stavu," dodává záhadě na síle archeolog Dunning, který zde již pracuje skoro dvacet let. Domnívá se, že bloky možná nebyly tesány, ale spíše vylity pomocí betonu nebo nějakého podobného materiálu. Teorii litého betonu však dosud nepotvrdil žádný důkaz.
Záhada Puma Punku je tedy stále otevřena a zdá se, že bude stejně nevysvětlitelná, jako stavba pyramid.
Zdroje:
www.ancient-origins.net, en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, cs.wikipedia.org
