„Kultura a životní podmínky, to jsou oblasti, které nás mohou od ostatních lidí odlišovat. Pokud jde ale o základní biologii, jsme jako hejno holubů,” tvrdí doktor Mark Stoeckle z Rockefellerovy univerzity v New Yorku, jenž se se svým kolegou Davidem Thalerem z univerzity v Basileji ve Švýcarsku pustil do rozsáhlého srovnání více než pěti milionů genetických kódů od 100 000 živočišných druhů. „Sice poznáte, že se ptáci liší například ve zbarvení, většina vám ale připadá totožná.”
Genetici se zaměřili na mitochondriální DNA, tedy část genomu všech mnohobuněčných živých bytostí, která se nachází v mitochondriích. Tvoří tak součást mimojaderné genetické informace, jenž se přenáší pouze po mateřské linii. Mutace se na nich objevují pomalu, což umožňuje najít vztahy mezi druhy a hodnotit tak úroveň rozmanitosti.
Původ lidstva
Analýza ukázala, že většina ze 100 tisíc zkoumaných druhů, včetně Homo sapiens, se ve své vlastní skupině liší v průměru o 0,1 %. „Tento výsledek nás překvapil,” přiznal Stoclet. Vědci si mysleli, že velikost lidské populace by nás z genetického hlediska měla učinit pestřejší než zvířata. „Došli jsme tedy k závěru, že úroveň diverzity nezávisí na počtu jedinců, ale na době existence.”
Tento fakt podle odborníků svědčí o tom, že většina současných živočichů žije na naší planetě stejně dlouho jako moderní lidé, tedy zhruba 200 tisíc let. Nezjevili se ale náhodou. „Jejich předci mohli zažít nějakou katastrofu, která zredukovala velikost populace a podpořila vznik nového druhu,” říká David Thaler.
Něco podobné mohli zažít i lidé. Teoreticky bychom tak mohli být potomky jednoho páru, podobně, jako to popisuje kniha Genesis. Studie je podle televizní stanice Fox News v souladu s Biblí hned dvakrát. Potvrzuje, že jsme povstali pomocí neznámého mechanismu a živočišné druhy se nevyvíjely postupně, ale objevily se společně. Od tohoto tvrzení se ale vědci distancovali.
Čeká nás vyhynutí?
„Naše studie je založena na darwinovské evoluci,” upozornil Mark Stoeckle. „Proto připouštíme, že existuje možnost, že všechny živé bytosti mohou mít zakódován záhadný proces, díky němuž jsou odsouzeny v určitém bodě téměř vymřít.”
„Doby ledové, pandemie, ekologické katastrofy, konkurence jiných druhů nebo války,” vyjmenovává Thaler. „Ať už je to cokoli, zvířata i lidé zažívají pulsy růstu a stagnace nebo téměř vyhynutí v podobných časových měřítcích. Tomu se říká vývoj.”
