Jak mohli lidé, kteří disponovali pouze bronzovými a kamennými nástroji, tak rychle dokončit tak precizní a monumentální stavbu, je otázka, která egyptology mátla po celá staletí. Teorií bylo nespočet, včetně té mimozemské. Již v 70. letech se ale objevila teorie, která klasické egyptology nadzdvihla ze židlí.

Říká, že staří Egypťané používali ke stavbě pyramid beton. Teorie předpokládá, že vápencové bloky použité při stavbě pyramid nebyly vytěžené v lomu a poté přemístěné na místo, jak se běžně předpokládá, ale byly odlité na místě pomocí betonu.

Na video o jedné z teorií se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Existují důkazy

Tato teorie se opírá o několik důkazů, včetně skutečnosti, že vnější plášťové kameny pyramid jsou tak přesně opracované, že do sebe zapadají téměř bez mezer, což naznačuje, že byly odlité na místě, a nikoliv ručně opracované a umístěné. Ostatně podobně záhadné jsou i další stavby všude na světě, například skelné pevnosti a mnohá další monumentální díla, která vznikla díky vitrifikaci.

Zde je však teorie jiná, protože bylo rovněž zjištěno, že některé bloky pyramid obsahují malé vzduchové bubliny, které mohly vzniknout vytvrzením látky podobné betonu. Ačkoli je tato teorie velmi kontroverzní a nebyla přijata hlavním proudem egyptologů, jedná se o zajímavou myšlenku, která zpochybňuje naše tradiční chápání toho, jak byly pyramidy postavené.

Teorie o betonu nebyla přijata

Teorii, že pyramidy byly postavené pomocí betonu, přinesl v roce 1974 francouzský geochemik Josef Davidovič. Materiálový vědec se tomto tématu hodně věnoval, prakticky mu zasvětil celý život.

Davidovič navrhl, že vápencové bloky použité při stavbě pyramid nebyly vytěžené v lomu, ale byly vyrobené smícháním vápence s vodou a pojivem, například jílem nebo vápnem. Tato směs se pak nalila do forem a nechala se vytvrdnout, čímž vznikly bloky z materiálu podobného vápenci, které se daly snadno přepravovat a umisťovat na jejich lokaci.

Vzduchové bubliny, které mohly vzniknout vytvrzením látky podobné betonu, jsou hlavním důkazem. Jak jsme uvedli výše, Davidovič také poukázal na skutečnost, že vnější plášťové kameny do sebe zapadají s takovou přesností, že nemohly být řezané a umístěné ručně, ale byly odlité na místě. Díky důkazům zanechaným ve starověkých lomech, jako je Asuán, jsou běžně používané staroegyptské kamenické techniky poměrně dobře známé.

Pyramidy byly vylity

Zatímco Davidovičova teorie se setkala se skepticismem mnoha egyptologů, někteří badatelé připustili možnost, že pyramidy byly postavené s použitím určité formy betonu. V článku z roku 2017 publikovaném v časopise Materials Research Letters analyzoval tým vědců pod vedením doktora Helmuta Wiedenmanna vzorky vápence z pyramid a zjistil, že obsahují "vysoce porézní a špatně krystalizovaný vápenec s vysokým obsahem špatně krystalizovaného uhličitanu vápenatého". Jak se však kamenné bloky dostaly na místo v Gíze, stále nevíme, přestože i zde známe mnoho teorií, včetně nejpravděpodobnějších kládových válců.

Ačkoli teorie, že pyramidy byly postavené pomocí betonu, je stále kontroverzní, jedná se o zajímavou myšlenku, která zpochybňuje naše tradiční chápání toho, jak byly tyto starověké stavby postavené. Bude zapotřebí dalšího výzkumu a analýzy, abychom zjistili, zda se jedná o platnou teorii. 

Kdo byl Joseph Davidovič

Josef Davidovič se narodil v roce 1935. Získal francouzský titul z chemického inženýrství, německý doktorát z chemie a poté profesuru aplikované archeologie. Když se Davidovič na počátku 70. let zaměřil na pyramidy, zaujalo jej, že vápenec, z něhož jsou postaveny, neodpovídá vápenci z lomů, odkud měl pocházet. Přírodní egyptský vápenec totiž obsahuje asi 96 až 99 % kalcitu a 0,5-2,5 % křemene, dolomitu, sádrovce a železo-aluminosilikátu.

Naproti tomu se mu podařilo zjistit, že pyramidové bloky obsahují jen 85 až 90 % kalcitu a další minerály, jako je opál, hydroxyl-apatit a křemičitan. Navíc i mikrostruktura kamene je podivně amorfní nebo sklovitá, s velkým množstvím drobných vzduchových bublinek, které se v kameni vyskytují.

Zdroje: www.todayifoundout.com, wikipedia.org/wiki/Joseph_Davidovits, www.smithsonianmag.com