Téměř každá rodina v Egyptě se přímo či nepřímo podílela na stavbě pyramid. Dělníci na pyramidách zjevně nebyli otroci. Možná byli nedobrovolnými oběťmi systému povinné práce, systému, který faraonovi umožňoval nutit své lidi pracovat na státních projektech na tři nebo čtyři měsíce. Ač se Egyptologové domnívali, že egyptská staveniště byla podporována účelově postavenými vesnicemi, až do konce viktoriánské éry pro to neexistovaly žádné archeologické důkazy. Pak se ale situace změnila.
Pokračující výzkum postupně odhaloval tajemství
Roku 1888 britský archeolog Flinders Petrie zahájil výzkum pyramidového komplexu Senwoserta II. ze Střední říše v Ilahúnu. Díky opevněnému sídlišti Kahun byl nalezen kompletní plán města, včetně nespočetných důkazů o životě tehdejších stavitelů pyramid. Ve výzkumu Patrieho postupně pokračovali další, a především díky vykopávkám egyptologů Marka Lehnera a Zahiho Hawasse začaly vykopávky v okolí Velké pyramidy odhalovat příběhy tamních stavitelů pyramid.
Stavitelé pyramid.
Směnný provoz při stavbě Velké pyramidy
Velkou Chufuovu pyramidu v Gíze budovalo 100 000 otroků, kteří podle Herodota neustále pracovali a každé tři měsíce je vystřídala nová parta. Herodotos se však mýlil a novější výzkumy ukázaly, že Velkou pyramidu stavělo přibližně 4 000 primárních dělníků (dělníků v lomech, tahačů a zedníků), jimž pomáhalo 16-20 000 sekundárních pracovníků (stavitelé ramp, výrobci nástrojů, míchači malty a pracovníci zajišťující pomocné služby, jako je zásobování potravinami, oblečením a palivem). Celkem tedy 20-25 000 osob, které pracovaly 20 let nebo déle. Jak tito lidé žili? Pracovali na směny a tomu odpovídal i jejich život.
Na dokument o životě stavitelů pyramid se pdoívejte zde:
Život ve vesnici a pracovní den
V pyramidovém městě bylo nalezeno mnoho důkazů o tom, že práce na stavbě byla organizována podle osvědčených zásad směnného provozu. Zaměstnanci chrámu byli rozděleni do pěti směn neboli "fylů" a dále do dvou divizí, z nichž každá musela odpracovat jeden měsíc z deseti. Posádky lodí byly vždy rozděleny na levé a pravé tlupy a následně dále rozděleny; hrobky v Údolí králů byly vyzdobeny podle tohoto systému, rovněž levými a pravými tlupami. V Gíze byla pracovní síla rozdělena do posádek o přibližně 2 000 členech a následně rozdělena do pojmenovaných tlup o 1 000 členech.
Tak bylo možné rozdělit 20 000 lidí do efektivních, snadno kontrolovatelných jednotek a zdánlivě nemožný projekt, vztyčení obrovské pyramidy, se stal dosažitelnou ambicí.
Velká / Cheopsova / Chufuova pyramida v Gíze.
Pyramidová vesnice
Stálá pracovní síla, tedy asi 5 000 dělníků, žila spolu se svými rodinami v dobře vybudované pyramidové vesnici. Pak zde ještě byl tábor, hned vedle vesnice, který ubytoval až 20 tisíc dočasných pracovníků, kteří přicházeli na tří- nebo čtyřměsíční směny.
Pyramidová vesnice byla obehnána masivní vápencovou zdí, která oddělovala zemi živých od země mrtvých. Hlavní pyramidová vesnice ležela vně této zdi, poblíž údolního chrámu Velké pyramidy a dnes je nepřístupná. Mrtví z vesnice - muži, ženy a děti - byli pohřbeni na svažitém pouštním hřbitově.
Byly však nalezeny četné pozůstatky, které odkryli, jak tito lidé žili. Mnoho koster se zachovalo v neporušeném stavu, protože chudé pohřebiště vykradače hrobek nezajímalo. Dnes tak mají vědci k dispozici více než 600 dosud prozkoumaných těl. Z nich je zhruba polovina ženských, přičemž děti a kojenci tvoří více než 23 % z celkového počtu. To jen potvrzuje, že stavitelé pyramid žili ve vesnici se svými rodinami a pěstovali zde drůbež – zejména kachny, příležitostně ovce a prasata, a dokonce dobytek. Kachny, ovce a prasata byly zřejmě chovány uprostřed domů a dílen pyramidového města, ale skot musel být pasen na pastvinách - pravděpodobně na úrodných pyramidových pozemcích v deltě - a poté převezen v živém stavu na porážku do Gízy.
Odměna za práci
Ti, kdo byli ubytováni v dočasném táboře, dostávali mzdu na živobytí ve formě přídělů. Standardní příděl pro dělníka ve Staré říši činil deset chlebů a míru piva, což dělnická rodina hravě spotřebovala. Dozorci a lidé s vyšším postavením pak měli nárok na stovky chlebů a mnoho džbánů piva denně. Protože by ale jídlo nevydrželo čerstvé, jednalo se zřejmě spíše o pomyslné příděly, které byly ve skutečnosti vypláceny ve formě jiného zboží. Ve vesnici tedy fungovala vlastní ekonomika, protože každý vyměňoval nechtěné příděly za žádoucí zboží nebo dovednosti. Dokonce zde byl i objeven závod na zpracování mědi, dvě pekárny a jednotka na zpracování ryb. Nebyly však zatím objeveny ani skladovací prostory nebo sklady.
Zdroje:
www.discovermagazine.com, www.bbc.co.uk, www.harvardmagazine.com
