Komu by bylo lehko, když se nachází u pohřebiště, jež je opředeno tajemstvím pradávných rituálů? A aby toho nebylo málo, asi metr pod zemí narazili na dávný hrob a nechtěně tak zkřížili cestu ostatkům vampýra!
Po okolí se brzy rozkřiklo, že se jednalo o velice obávanou bytost. Měla totiž rozdrcenou hlavu a kostra ležela v příliš úzkém a nepohodlném hrobě. Byl zavalen kameny; evidentně proto, aby stvůra nemohla po smrti obživnout a lidem dál škodit.
„V malém obdélníku byly naskládány masivní pískovcové kameny, které navíc byly propálené ohněm. Dnes víme, že měl mít očistné účinky. Jedinec měl rozdrcenou svrchní část lebky velkým kamenem, který v jeho hlavě ještě zůstal,“ potvrdil Českému rozhlasu vedoucí archeologického oddělení Slováckého muzea Miroslav Vaškových.
Toto jsou podle něj základní znaky tzv. vampýrských hrobů. Že by se jednalo o upíry sající lidem krev, však odborník vyvrací. Původní význam těchto jedinců jsme si prý v průběhu věků notně přibásnili…
Škodili svým postižením
„V raném středověku se takto nazývali lidé, kteří se něčím vymykali. Byli zpravidla odlišní od ostatních, nejčastěji měli nějakou zjevnou tělesnou vadu nebo byli znetvořeni tak, že vzbuzovali odpor a hrůzu. Mohlo se ale také jednat o osoby trpící duševním onemocněním. Šel z nich tedy strach už zaživa,“ líčí archeolog.
„Když zemřeli, jejich okolí se bálo, že se vrátí a budou je strašit – vezmou jim veškerou energii neboli vysají jim krev a oni zemřou,“ dodává archeolog, proč takové skelety bývají často nejen zavaleny, ale dokonce jsou pod kameny pevně svázané do kozelce.
Asi 130 centimetrů vysoká kostra zamířila na antropologickou analýzu, která by měla určit pohlaví, věk v době úmrtí i případné anatomické deformace těla zemřelého.