Zdroj: Wikimedia Commons - Volné dílo
Radiové dívky: Za výrobu hodinek dělnice zaplatily krutou smrtí z ozáření
Před sto lety přišly v Americe do módy hodinky se svítícím ciferníkem. Nikdo netušil, že si tato atraktivní novinka vyžádá životy několika desítek mladých dělnic. Světélkující látka, kterou ciferníky ručně natíraly, totiž obsahovala nebezpečné radium.
Když Pierre Curie a Marie Curie-Skłodowská objevili radium a slavili první úspěchy při jeho využití v léčbě rakoviny, západní svět měl pocit, že jde o zázračný lék, který se dá užívat i preventivně. Podobně jako dnes lidé hltají vitamínové kapsle, stejně tak Američané v prvních dekádách 20. století s oblibou konzumovali různé preparáty s příměsí radia. Kapky s příznačným názvem Radithor byly reklamou doporučovány jako podpůrný lék při různých chorobách, od artritidy po impotenci. Americký atlet Eben Byers je užíval každý den, jelikož věřil, že mu dodají energii. Po necelých 3 letech začal trpět bolestmi hlavy, vypadávaly mu zuby a rozpadaly se mu kostní tkáně. Smrtící kapky brát přestal, ale bylo pozdě. Zemřel v roce 1932 po 5 letech od první dávky ve věku nedožitých 52 let.
Už deset let předtím si přitom radium vyžádalo první oběť mezi dělnicemi z továrny Essex Country v New Jersey, kde se vyráběly svítící hodinky. Molly Maggiová navštívila zubaře, protože ji dlouhodobě trápily bolesti dásní a vypadávaly jí zuby. Šokovanému zubaři zůstala její dolní čelist doslova v ruce. Majitelé továrny odmítali, že by mohlo jít o následky práce s radioaktivní směsí. S lékaři dokonce uzavírali smlouvy o mlčenlivosti.
Molly Maggiová zanedlouho poté zemřela. V lékařské zprávě o úmrtí byla jako příčina smrti uvedena syfilida.
Dělnic se zdravotními problémy přitom přibývalo; vypadávaly jim vlasy a zuby, rozpadaly jim kosti, desítky z nich podlehly agresivní formě rakoviny. S barvami obohacenými o radium pracovaly bez ochranných pomůcek. Tenkým štětcem natíraly ručičky a ciferníky hodinek, přičemž jim bylo doporučeno, aby štětec formovaly do špičky vlastními rty. Fosforeskující látka zůstávala na jejich oblečení a vlasech. Protože jim zaměstnavatelé tvrdili, že jde o substanci zcela neškodnou, světélkující prach ze sebe doma nesmývaly, naopak jej vystavovaly na obdiv před kamarádkami.
V roce 1925 se jedna z postižených dívek Grace Fryerová rozhodla společnost zažalovat. Trvalo jí ale celé dva roky, než našla právníka, který ji byl ochoten zastupovat. Její kolegyně se k ní přidaly a obrátily se na soud společně. Proces se stal významným precedentem v posuzování odpovědnosti zaměstnavatele za zdraví svých pracovníků. Soud nařídil firmě United States Radium Corporation vyplatit každé poškozené ženě 10 000 dolarů a 6000 dolarů roční renty. Zdravotní následky si však nesly celý život.
