Do konce 2. světové války zde bylo přes dvacet vesnic s přibližně 7000 původně německy hovořícími obyvateli. Po roce 1945 však došlo k jejich odsunutí. Kraj tak zůstal prázdný. Toho využila Československá armáda a v roce 1950 zřídila vojenský újezd. Objevily se zde tankodromy, hluboké brody, střelnice, prostor pro testování munice a letiště.
V ranních hodinách 21. srpna 1968 se však stalo něco nečekaného. Domorodci z okolních vesnic cestou do práce potkávali sovětské tanky a jinou obrněnou techniku. Okupace vyvolala vlnu nenávisti. Postupem času však Češi pochopili, že se s pobytem cizích jednotek musí smířit.
Ralsko - město duchů
Jak rychle se zde vojáci objevili, tak rychle také odešli. Zůstaly po nich cesty vyježděné pásovými transportéry a ruiny budov. Většinu z nich dodnes nikdo nezboural ani neopravil. Ralsko se tak stalo největším skanzenem sovětského obsazení na našem území, připomínající město duchů.
Z většiny paneláků, postavených v městské části Ploužnice, zbyly jen špinavé a polorozpadlé skelety bez oken a dveří. Vše, co se dalo zpeněžit, z nich bylo již dávno vykucháno. Návštěvníka, který vyšplhá po jejich schodech do bývalých bytů, tak obklopí tíživá atmosféra. Jediným důkazem, že zde žili lidé, jsou stránky zažloutlých ruských novin, přilepené na zdech.
Podobně vypadá také nemocnice v nedalekém Kuřívodu. Je obklopená keři a stromy. Málokoho by tedy napadlo, že půda pod nohama je plná karcinogenního tetrachlormetanu, bezbarvou kapalinou, kterou Sověti používali k čištění oblečení. Celá oblast tak připomíná sousedství elektrárny Černobyl.
Místo, kde se dá schovat
Stopy po vojenském cvičení zde najdete na každém kroku. Dokonce i v lesích. „Jak Rusáci všude stříleli, tak jsou všechny stromy provrtané. Když do nich říznete, rozbije vám to řetěz, nebo vám vlétne do oka železná střepina, jako mě. Prorazila i lebku,” svěřil se v reportáži pro iDnes dřevorubec Václav Niebauer.
V kopcích jsou dokonce i hroby. „Když nějaký voják zemřel, zakopali ho a na strom pověsili cedulku. Nacházíme je dodnes,” chlubí se jeho kamarád Ota. Dělníci jsou jedni z mála obyvatel, kteří zde žijí a nevadí jim, že zde není lékař, škola a vlakové spojení. Nepohodlí kompenzují nízké nájmy. „Mám za sousedy Mongolce, Estonce a Slováky, říká David, jenž před více než deseti lety prohrál na automatech rodinné úspory a dodnes je v zajetí dluhů.
Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.obkec.azet.sk, www.zanikleralsko.cz
