Říká se, že si ovdovělá královna Ranavalona uzurpovala moc, aniž na ni měla jakékoli právo. Realita byla ale složitější. Děravé zákony rozvíjejícího se Madagaskaru neupřesňovaly, kdo se má ujmout vlády v případě, že král zemře bez mužského dědice. Dalším v pořadí na trůn byl teoreticky jeho synovec z prvního kolene. Pokud by se ale kdykoli v budoucnu královně - vdově narodil syn, měl by nárok na trůn i on. Bez ohledu na to, zda byl jeho otcem zesnulý král či někdo dočista jiný.

Ranavalona se tedy snažila po manželově smrti co nejdříve otěhotnět a opravdu se jí to podařilo. Syna porodila hned za 11 měsíců od pohřbu. Navíc měla silnou podporu místních konzervativců, kterým se proevropské reformy jejího manžela vůbec nezamlouvaly. Královna proto nemusela vyvíjet zvláštní úsilí, aby odpravila Radamova synovce i celou jeho rodinu a na trůn usedla sama. Byl to sice akt krutý, ale nahlédněme ho z praktického hlediska: kdyby nechala synovce naživu, jistě by se postaral o to, aby byla zavražděna ona i její dítě. Musel by se zbavit konkurence - takhle to prostě chodilo.

Popravy na denním pořádku

Královnina následná krutovláda už ale nijak ospravedlnit nelze. Ranavalona chtěla dokázat svým konzervativním posluhům, že to s návratem ke starým poměrům myslí vážně. Ze země vyhnala všechny misionáře a křesťanskou víru na Madagaskaru zakázala pod trestem smrti.

To ovšem nestačilo. Přerušeny byly i veškeré styky s evropskými zeměmi. Všichni cizinci, diplomaté, zahraniční učitelé a obchodníci museli zemi opustit. Francouzi na to odpověděli vojenskou invazí, ale jejich řady vzápětí silně prořídly kvůli malárii. Výsledkem bylo Ranavalonino vítězství a hlavy zajatců vystavené na pobřeží.

Místní obyvatele, kteří se odmítali křesťanství zřeknout, potkal hrozný konec. Královna vymýšlela odstrašující způsoby poprav, jimž museli být přítomni všichni příbuzní odsouzených. Jednou například nechala zavěsit 15 křesťanských lídrů nad rokli a teprve když se dostatečně "pohoupali", dala příkaz k přeseknutí lan.

Za její vlády také z Madagaskaru vymizely řádné soudy s možností obhajoby. O vině rozhodoval zastaralý test, v jehož rámci byl obviněný nucen sníst tři kuřecí kůžičky a hned na to pozřít jedovatý ořech z keře tangena. Organismus na ořech obvykle reagoval zvracením. Pokud se obviněnému podařilo vyzvracet všechny tři kusy kůže, byl nevinen. Jestliže se ale zvracení nedostavilo nebo se žaludek nevyprázdnil docela, dotyčný byl shledán vinným a bez prodlení popraven.

Místo buvolů umírali lidé

Přerušení kontaktů s cizinou navíc zmrazilo ekonomiku a na Madagaskaru zavládla krize, která vyústila v hladomor. Jako by to nestačilo, Ranavalona si vymýšlela nesmyslné nákladné akce. Jednou třeba pořádala hon na buvoly. Spolu se všemi sluhy a otroky se ho účastnilo celkem 50 tisíc lidí. Cesta za hledáním buvolů se protáhla na čtyři měsíce a zásoby pro takový zástup zdaleka nestačily. Deset tisíc lidí zemřelo hladem a vyčerpáním, aniž by se někomu podařilo ulovit jediného buvola.

Královnin syn Rakoto mezitím dospěl v muže a podle zákona se měl ujmout vlády místo matky. Ta to ale nedovolila a pokračovala ve své hrůzovládě. Rakoto se několikrát pokusil o puč, avšak matinka se zdála býti nesmrtelnou. Zemřela až ve svých 72 letech, a to zcela pokojně - ve spánku.

Rakoto po její smrti všechna konzervativní opatření zrušil a pokračoval v reformách započatých králem Radamou. Jen poddaných měl výrazně méně. Populace Madagaskaru totiž během vlády šílené Ranavalony klesla z 5 milionů na pouhých 2,5 milionu obyvatel.

Zdroje: www.madamagazine.com, historyofyesterday.com, www.todayifoundout.com