Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil v lednu roku 1869 v sibiřské vesničce Pokrovskoje. Jako jediný ze tří dětí se dožil puberty. Po smrti matky byl vychováván otcem, kterého však více zajímala láhev vodky než jeho syn. Chlapec tak byl víceméně odkázán sám na sebe. Během dospívání proslul jako opilec a zloděj. Zároveň se často modlil a byl hluboce věřící.
Život změnil ve svých osmadvaceti letech, kdy se rozhodl vydat na delší pouť. V té době byl již deset let ženatý a měl dvě děti. Podle historika Douglase Smithe musel být tento krok způsoben „emocionální nebo duchovní krizí”. Spekuluje se však, že vesnici opustil, aby se vyhnul trestu za krádež koní. Během několika týdnů dorazil do kláštera sv. Mikuláše ve Verchoturye, kde strávil řadu měsíců a naučil se zde číst a psát. Do Pokrovskoje se vrátil jako jiný člověk. Stal se abstinentem, vegetariánem, chodil rozcuchaný, špinavý a mnohem vroucněji se modlil.
Rasputin
Vyzařovalo z něj charisma, kterému lidé kolem něj nedokázali odolat. Už na počátku 20. století se kolem něj vytvořil okruh věrných věřících a byl považován za duchovního vůdce. Okouzlil dokonce i kazaňského archimandrita Andreje a biskupa Chrystanosa, již se rozhodli, že Rasputina pověří, aby doručil dopis rektorovi teologického semináře v klášteře Alexandra Něvského v Petrohradu.
Po příjezdu byl představen církevním vůdcům, včetně Archimandrite Theofana, inspektora teologického semináře, jenž patřil mezi městskou smetánku. Právě on mu otevřel dveře k místní aristokracii, která se v té době intenzivně zajímalo o okultní a nadpřirozené věci. „Elita se nudila, byla cynická a hledala nové zkušenosti. Rasputinovy podivné výklady Bible a jeho přitažlivost z něj učinily předmět intenzivní zvědavosti,” vysvětluje historik Joseph T. Fuhrmann.
Zvěsti o jeho osobě se šířily jako blesk. Jen pár měsíců po svém příjezdu do Petrohradu začal zajímat také carevnu Alexandru Fjodorovnu. Ta doufala, že jeho schopnosti pomohou vyléčit jejího jediného syna Alexeje Nikolajeviče, jenž trpěl hemofilií. Nejdřív byl pověřen, aby se za zdraví dítěte modlil. Poté, co se následníkovi trůnu v roce 1907 zázračně vyléčilo vnitřní krvácení, se Rasputin stal právoplatným členem panovnické rodiny.
Svého značného vlivu u dvora mystik s chutí využil. Přijímal úplatky a sexuální laskavosti od svých obdivovatelek. Množily se zvěsti, že pořádá duchovní seance, které zahrnovaly bujaré pitky a orgie, jimiž prý v ženách zaháněl ďábla. Během těchto setkání zažil Rasputin řadu vizí o budoucnosti. Ty měl v roce 1912 sepsat do knihy Zbožné úvahy.
Rasputinovo proroctví
Duchovní s pronikavým pohledem prý předpověděl Říjnovou revoluci roku 1917 i vraždu císařské rodiny 17. července 1918 v Jekatěrinburgu. Upozornil však také na různé katastrofy. „Zemětřesení budou častější, moře vniknou do měst a domů a pohltí lidi. Půda bude nasáklá solí,” predikoval.
Rasputin prý také varoval před ztrátou morálních hodnot a genetickým inženýrstvím. „Láska člověka k člověku bude suchá jako mrtvá rostlina,” napsal. „Ztráta úcty povede k nezodpovědné alchymii, jež promění mravence v obrovská monstra, která nebudou lidmi ani zvířaty. Ta zničí domovy a celé krajiny.” Potíže by měly vyústit v třetí světový konflikt. „Když uhasnou dva ohně, třetí vše spálí na popel.”
Dá se Rasputinovi věřit? Na to odborníci nedokáží odpovědět. Velmi přesně však predikoval následky své smrti. „Pokud mě zabijí prostí rolníci, potomci Romanovců budou vládnout sto a více let. Když vraždu spáchají šlechtici, příbuzní cara nebudou za dva roky mezi živými,” upozornil. Grigorij Jefimovič byl 30. prosince 1916 zastřelen skupinou přívrženců velkovévody Dmitrije Pavloviče a prince Felixe Jusupova.
Zdroje: www.tsarnicholas.org, www.en.wikipedia.org, www.bbc.com