Obří hlodavec žil před třemi až dvěma miliony lety v Uruguayi. Jeho zkamenělá lebka bez dolní čelisti byla objevena v roce 1987 ve skále nacházející se podél břehů pláže Kiyú. Na první pohled překvapila svými rozměry. Byla více než půl metru dlouhá. Zvíře tak mohlo dorůst 2,5 metru na délku a vážit minimálně půl tuny.

Josephoartigasia svým vzhledem mohl připomínat kapybaru. Měl válcovité tělo a krátký ocas. Žil v zalesněném prostředí ústí řek. Navzdory své velikosti nebyl dravý, ale živil se rostlinnou stravou, především listy a ovocem.

Josephoartigasia

Tvor zaujal britského anatoma Philipa Coxe z University of York, který se v roce 2015 rozhodl, že zkusí odhalit jeho životní styl. Prvním krokem bylo zrekonstruovat lebku. Spodní čelist vytvaroval podle Josephoartigasianova nejbližšího žijícího příbuzného, hlodavce z čeledi činčilovitých, Viskači. 

Na základě 3D modelování následně vypočítal, že obří vegetarián měl zesílené kosti a stisk stejný jako krokodýl. Také řezáky měl neuvěřitelně pevné. Pokud se ale obří savec živil měkkou stravou, jakou měly funkci? 

„Myslím si, že Josephoartigasia se na ně spoléhal při vyhrabávání kořenů, podobně jako si sloni pomáhají svými kly,” říká vědec. „Také je mohl používat ke zpracování tvrdých předmětů, jako jsou ořechy a dřevo, k hloubení nor a k obraně proti predátorům.”

Býložravý bojovník

Josephoartigasia, kterému se začalo přezdívat Ratzilla, totiž obýval stejné prostředí jako obrovští lenochodi, glyptodonti, šavlozubé kočky a tzv. hrůzoptáci z čeledi Phorusrhacidae, již patřili mezi nejagresivnější masožravce Jižní Ameriky. 

Zdroj: Youtube

Největší hlodavec, jaký kdy chodil po naší planetě, vyhynul v době pozdního pleistocénu. Odborníci předpokládají, že k jeho úpadku přispělo měnící se klima a ztráta jeho přirozeného prostředí. Další možností je, že ho vytlačila zvířata migrující ze Severní Ameriky.

Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.wildwhiskers.co, www.news.bbc.co.uk, www.nbcnews.com, www.en.wikipedia.org