V sovětském programu se jaderné zdroje elektrické energie pro kosmické sondy využívaly ve vojenském programu a za účelem špionáže. V SSSR použili jaderné zdroje na komunikačních družicích Kosmos 84 a Kosmos 90. Ty se dostaly na orbitu v roce 1965. Ke svému pohonu využívaly izotop 210Po. Ten má poločas rozpadu cca 138 dní. Aktivita těchto zdrojů tak nepředstavuje nebezpečí.
Další družice se používaly za účelem špionáže. Měly sledovat pohyby námořních lodí. Jejich reaktor využíval uran vysoce obohacený izotopem 235U. Předpokládá se, že do konce programu v roce 1988 bylo vypuštěno asi 33 sovětských družic. Některé již spadly, další se nám nad hlavami postupně rozpadávají.
Vesmírný Černobyl
Otázka „Jaké riziko představují jaderné reaktory ve vesmíru" začala být aktuální v roce 1978. V tomto roce se totiž družice Kosmos 954 neudržela na oběžné dráze a její střepy dopadly na několika set metrů dlouhý pás poblíž kanadského Velkého Otročího jezera.
Sověti měli svou vesmírnou vizi.
Podle balónových měření skončila největší část aktivního materiálu z reaktoru v atmosféře. V dopadové zóně se našlo přibližně 4000 kousků zbytku družice vážících dohromady cca 65 kilogramů. Byly více či méně radioaktivní. Riziko pro zdraví však nepředstavovaly.
V pátrací akci byl však také nalezen vysoce radioaktivní úlomek, který by zabil člověka do několika hodin. Byl velký přibližně jako zrnko písku. „Míra ohrožení při podobné havárii závisí na tom, kolik produktů štěpení se v reaktoru vyprodukovalo, jak dlouho jako nefunkční kroužil po oběžné dráze a kolik radioaktivních štěpných produktů se stačilo rozpadnout," vysvětluje RNDr. Vladimír Wagner, CSc z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd. Proto bylo několik družic po ukončení své činnosti vyneseno na vyšší oběžnou dráhu, kde by měly pobýt několik stovek let navíc. Za tu dobu by se většina radioaktivních štěpných produktů měla rozpadnout.
Reaktory na oběžné dráze
Nad hlavami nám dále krouží přibližně 30 bývalých špionážních družic. Tři z nich nejsou v dobré kondici. Co od nich očekávat?
Kosmos 1818
Tento nukleární špionážní satelit byl vypuštěn v roce 1987. O 20 let později se ale začal rozpadat. Díky tomu z něj uniklo něco, co vědci považovali za chladící kapalinu. Podle ruských zdrojů má satelit shořet v zemské atmosféře, když v roce 2045 opustí orbitu.
Kosmos 1900
Kosmos 1900 byl také umístěn na oběžnou dráhu v roce 1987, v dubnu následujícího roku však zahájil nekontrolovatelný sestup. Sami Sověti si nebyli jistí, zda družice shoří v atmosféře nebo se spustí bezpečností mechanismus. O půl roku později se spustil. Kolem Země by měl Kosmos 1900 kroužit stovky let.
Trosky Iridium 33 a Kosmos 2251
V roce 2009 se nad Sibiří srazil satelit Iridium s 16 let starou družicí Kosmos 2251. Společně se rozpadli na 2 500 kusů. Srážka byla jednou ze dvou nejhorších kolizí družic v historii. O dva roky dříve byl při testu antiorbitálního raketového systému úmyslně zničen čínský satelit, jehož 100 000 kousků stále poletuje ve vesmíru.
Vesmírný odpad
Minulý rok bylo na orbitě už přes 128 milionů malých úlomků vesmírného odpadu, jež letí rychlostí 27 tisíc kilometrů za hodinu. Podle odhadů bude v nejbližší době docházet k desítkám srážek ročně. Ty mohou poničit nejen satelity a prerušit tak mobilní sítě a internetové připojení, ale zbytky také budou padat na zemský povrch a ohrožovat tak životy i majetek.
Zdroj:
www.hp.ujf.cas.cz, www.zpravy.aktualne.cz, www.247wallst.com, www.idnes.cz
