Zatímco v dnešní době je výraz "idiot" spojen s mentální zaostalostí, staří Řekové ho používali v souvislosti se zaostalostí politickou. V podstatě šlo o muže, kteří se jen tak vezli s davem, hrabali si na svém písečku a scházelo jim lepší vzdělání. Ve výsledku neměli dostatečný rozhled na to, aby rozuměli politickým otázkám a uměli se k nim vyjadřovat. Veřejný život šel mimo pole jejich zájmu.

Demokracie se v řeckém státě Athény zrodila poté, co tyran Hippiás v roce 510 př. n. l. utekl před invazí Sparťanů. Největší moc v zemi spadla do rukou aristokrata Kleisthena, který se z nějakého neznámého důvodu odmítl stát neomezeným vládcem a místo toho přizval k účasti na vládě všechny svobodné občany.

Právo volit nebylo pro každého

Ve velkém shromáždění směl volit každý muž, jehož otec byl rodilý svobodný Athéňan a matka se nenarodila jako otrokyně. Sčítání lidu se tehdy bohužel neprovádělo, takže přesně nevíme, kolik vlastně v Athénách toho času takových svobodných občanů žilo. Historikové odhadují, že se jejich počet mohl pohybovat okolo 30 tisíc. Z nich se ale pravidelně k hlasování dostavila jen pětina. Ostatní byli "idioti", kteří se ve státní správě aktivně neangažovali a nevystupovali s proslovy, takže se od nich ani neočekávala účast ve volbách.

Ve starém Řecku přitom výraz "idiotai" nebyl myšlen hanlivě. Sloužil spíš k rozlišení méně vzdělaného davu od intelektuální elity, u které se předpokládala lepší schopnost úsudku při řešení veřejnoprávních otázek. Řekové to nevnímali jako diskriminaci. Šlo jim o to, aby se hlasování účastnily skutečně jen politicky zodpovědné osobnosti.

V Athénách ovšem žilo dalších asi 60 tisíc obyvatel, kteří volit nesměli už kvůli svému původu a pohlaví. Z hlasování byly vyloučeny ženy a děti, stejně jako otroci a všichni cizinci.

Ženy by Platón přijal, nevzdělance nikoli

Ačkoli se volební právo žen v Řecku nikdy neprosadilo, profesor Josiah Ober z univerzity ve Stanfordu tvrdí, že téma bylo v Athénách několikrát naťuknuto. Aristofanés například v roce 391 př. n. l. sepsal komedii, ve které vládu nad Athénami převezmou ženy. "Bylo to myšleno jako legrace, ale hra v sobě skrývala hlubokou úvahu," říká profesor.

O necelých dvacet let později filosof Platón zcela vážně napsal, že v ideálním politickém systému by o věcech veřejných rozhodovali muži i ženy. Platón přitom demokracii obecně moc nefandil; stát by byl podle jeho názoru fungoval lépe, kdyby se shromáždění omezilo na méně osob. "Organizace města by měla být svěřena do rukou těch, kdo mají příslušné znalosti a kdo skrze své vzdělání mohou umožnit spoluobčanům docílit cnosti, a tedy dokonalosti," mínil filosof.

K dalšímu rozvoji práv a svobod nestačilo dojít, protože roku 322 př. n. l. Athény utrpěly porážku od Makedonie, která do jejich vedení dosadila vládu oligarchů. Řecká demokracie tím po 200 letech své existence zanikla.

Zdroje: www.greecehighdefinition.com, www.history.com, en.wikipedia.org