Zdroj: Profimedia.CZ
Řecký oheň: Nejstrašnější zbraň starověku. Vědci dodnes nechápou, jak fungovala
Nad sestrojením ničivých zbraní, které by vojsku poskytly výraznou převahu nad nepřítelem, dumali učení muži už ve starověku. Několik důmyslných válečných strojů sestavil například slavný matematik Archimédés. V Byzantské říši se pak v 7. století objevila děsivá zbraň metající plameny, které nebylo možné uhasit vodou. Říkalo se jí řecký oheň a její princip byl přísně utajován.
Podle byzantského kronikáře Theofanese řecký oheň vynalezl kolem roku 673 chemik Kallinikos z Héliopole a recepturu na jeho výrobu předal císaři Konstantinovi IV. O podobných zápalných zbraních se přitom psalo již mnohem dříve - nejstarší záznamy sahají až do 9. století př. n. l. Zdá se nicméně, že systematické využívání řeckého ohně ve válečných operacích začalo právě v Byzantské říši, jak o tom referoval zmíněný kronikář. Zbraň se ukázala být velmi efektivní.
V příštích staletích se díky ní Konstantinopol dokázala ubránit nájezdům Arabů, křižáků i útočníkům z Kyjevské Rusi, a to i přesto, že byli nepřátelé často ve výrazné početní převaze. Jakmile na ně obránci začali z hradeb metat hořící sudy, jejichž dopad provázelo hlasité burácení a nešlo je uhasit, vypukla mezi nimi panika a dali se na útěk. Byzantští vojevůdci využívali řecký oheň také v námořních bitvách a vyráběli ho ve velkých kotlích přímo na lodi. Jakým způsobem ho na protivníky házeli? Podle vědců k tomu sestrojili důmyslné zařízení, které by se dalo nazvat prvním plamenometem. Na jeho rekonstrukci se podívejte ve videu:
Tajnou recepturu střežila kletba
Postup výroby a ingredience hrozivé zbraně podléhaly státnímu tajemství. Císař Konstantin VII. v 10. století vyhlásil kletbu na každého, kdo by recept vyzradil cizincům. Ani v samotné Byzantské říši ostatně nebylo mnoho osob, které byly do tajů výroby řeckého ohně zasvěceny. Princezna Anna Komnenovna, která žila ve 12. století a proslavila se jako vzdělaná historička, po receptu marně pátrala v knihovnách a archivech. Podle jejího názoru se zápalná směs připravovala ze smůly, síry a blíže neupřesněné dřeviny.
Jiní učenci ze stejné doby zmiňují navíc ropu, dehet, koudel, pryskyřici z akátů, a dokonce i holubí trus. Dominikánský mnich Vincenc z Beauvais usuzoval, že se vše rozpustilo v kyselině sírové nebo v terpentýnu a poté destilovalo. Jak ale skutečně byzantští chemici řecký oheň získávali, nebylo dodnes potvrzeno a vědci o jeho složení rovněž jen spekulují.
Postrach křižáků
Tajemství se však přecijen mezi hranicemi Byzantské říše neudrželo navěky. Někdy na počátku 13. století se ho zmocnili Arabové, a to zřejmě přičiněním byzantského císaře Alexia III., který byl v důsledku vnitřních nepokojů v zemi zbaven trůnu a přeběhl k rúmskému sultánovi. Arabské vojsko hned v roce 1218 řecký oheň použilo proti členům 5. křížové výpravy u egyptské pevnosti Damietta. Křižáci se s ním následně setkali ještě při výpravě sedmé, na kterou vyrazili roku 1248. Rytíř Jean de Joinville o něm tehdy napsal: "Letěl vzduchem jako velký soudek s ocasem dlouhým jako kopí. Hluk, který tropil, byl jako hřmění a vypadal jako drak. V noci svítil tak jasně, že jsme viděli předměty v našem táboře stejně jako za dne."
Jakmile se řecký oheň naučili používat i nepřátelé, jeho význam pro Byzantskou říši poklesl. V roce 1453 při tureckém obléhání Konstantinopole sršela zápalná směs z obou stran barikády, a obráncům tedy už nebyla nic moc platná. Nedobytné město padlo, slavná říše zanikla. Původní recept na děsivou zbraň se navždy ztratil.
Zdroje: https://www.heritagedaily.com/, https://allthatsinteresting.com/, https://cs.wikipedia.org/
