Temné a ponuré je rejvízské rašeliniště, skryté uprostřed Jeseníků. Pod nehybnou hladinou se podle legend skrývá stará osada Hunohrad i s tlejícími kostmi a poklady jeho dávných obyvatel.
Hunohradským kdysi na úsvitu českých dějin v 10. století nechyběla moc ani bohatství. Ve vodách tamních řek rýžovali zlato, lovili perlorodky a na stezkách vybírali mýto. Bohatství však rodilo jen rozmařilost a pýchu.
S tou se střetl kněz, který osadou procházel, a chtěl její obyvatele obrátit na cestu ke křesťanským ctnostem. Na jeho ostrá slova ovšem nebyli Hunohradští zvědaví, na trnité cestě hříchu se jim zřejmě líbilo. Na kárajícího duchovního se proto vrhl lynčující dav s klacky a kameny. Umírajícího muže poté pohodili na cestu před osadou.
Ani tam však nebyl běsnění konec, na knězově těle se vyřádil ještě pasáček koz, rozzuřený tím, že od svého pána nedostal k chlebu máslo. Údajně již mrtvého muže udeřil holí, načež kněz znovu procitl a zhýralý městys z posledních sil proklel. Hned poté prý vypukly bouře, které osadu i s obyvateli smetly přívaly vody a bahna.
O mnoho let později poblíž někdejšího Hunohradu vznikla vesnice Rejvíz. Její obyvatelé se vyznačovali hlubokou vírou a skromností a jako odměnu našli jednoho dne na hladině rašeliniště nádherně zdobený kříž, který podle legendy pocházel z hříšného Hunohradu. Rejvízští jím pak ozdobili svůj prostý kostelík.
PŘÍŠTĚ: VELHARTICE
.