Město Whithorn na poloostrově Machars je známé jako první domov nejstarší křesťanské komunity ve Skotsku. Archeologický průzkum prováděný v 19. století odkryl důkazy o tom, že již v roce 450 našeho letopočtu zde leželo rozsáhlé sídliště. Jeho obyvatelé byli zručnými řemeslníky. Na své živobytí si vydělávali mezinárodním obchodem s Římskou říší.
O prosperitě metropole svědčí i hrob mladé ženy ze 14. století, jejíž ostatky ležely na lůžku z lastur v kamenné rakvi. „Schránky mlžů souvisí s náboženskými poutěmi do Whithornu. Křesťané zde navštěvovali hrob svatého Niniana, misionáře z osmého století. Každý, kdo sem přišel, měl na krku náhrdelník z lastur," vysvětluje bio-archeoložka Shirley Curtis-Summerson. Je tedy pravděpodobné, že život a práce ženy s těmito cestami nějak souvisely.
Rekonstrukce obličeje
Příběh neznámé „dívky s mušlemi" zaujal kraniofaciálního antropologa a forenzního umělce Christophera Rynna. „Pomocí skenu lebky jsem postupně vypočítal hloubku měkkých tkání a tvar očí, nosu, úst a uší. Po několika hodinách práce se před mýma očima objevila nádherná žena," vzpomíná.
„Dalo se to čekat. Její lebka byla dokonale symetrická," vysvětluje. To naznačuje, že měla nejen pohledné rodiče, ale podle vědce i spokojené a šťastné mládí. „Když se tvář vyvíjí, roste nesouměrně. Proto se rysy během raných let a dospívání neustále mění. Navíc je ovlivňují choroby a duševní rozpoložení jedince," popisuje Rynn a shrnuje: „Čím více nemocí a traumat v dětství, tím méně symetrická bude dospělá tvář."
Kostru ženy ještě čeká analýza DNA. Po ní budou odborníci vědět, jakou měla barvu očí, vlasů i odstín pleti. Zároveň se také mohou dozvědět podrobnosti o jejím životním stylu, skladbě jídelníčku nebo poodhalit tajemství její smrti.
Krása ve středověku
I přesto, že „dívka s mušlemi" měla pravděpodobně velmi vysoké postavení, archeologové neobjevili žádný odkaz, který by prozrazoval její jméno. Je tak možné, že v době svého skonu nebyla provdána. Ve středověku by totiž za krasavici považována nebyla.
„V té době byla ideálem krásy malá hlava, blond vlasy, úzká brada, výrazné a zářící oči s dlouhými řasami, malé uši, labutí krk, jemně řezaný nos, malá ústa a vysoké čelo," popisuje historik Claudio Da Soller. „Žena měla mít jemné dětské rysy a neměla vyvolávat chtíč."
Zdroj:
