Anglický malíř sir Joshua Reynolds je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských autorů 18. století. Byl propagátor idealismu, který měl za úkol ukázat v lepším světle i nedokonalé. To se mu však ke sklonku života vymstilo. 

Do svého díla o rozměrech 2,18 m x 1,57 m, jež ukazuje scénu z druhé části divadelní hry Shakespearova Jindřicha VI., během níž je král svědkem skonu svého prastrýce a významného kardinála Beauforta, totiž zakomponoval také metaforu duševního trýznění - Ďábla s planoucíma očima a ostrými tesáky.

To však bylo v době osvícenství něco zcela nepřípustného. Démoni byli v tomto „věku rozumu” zatracováni, protože jejich existenci nebylo možné prokázat. Pozbyly tak velkou část své náboženské moci poháněné strachem.

Ďábel na obrazu

Přesto nezmizeli úplně. V literatuře symbolizovali boj mezi dobrem a zlem. Jejich trestem již nebylo věčné zatracení, ale hrozba mnohem skutečnějšího vnitřního duševního konfliktu, šílenství a dokonce sebevraždy.

Jejich tvář však zůstávala skryta ve fantazii čtenářů. Začlenit ji vizuálně do obrazu jim dávala příliš fyzickou podobu. Když tedy Joshua své dílo v roce 1789 vystavil v Shakespearově galerii, jeho kolegové i široká veřejnost byla v šoku.

Na jeho hlavu se snesla vlna kritiky. „Domnívám se, že nějaký Ďábel obléhal vkus sira Joshuy, když se rozhodl tuto myšlenku rozpracovat,” napsal jeden z recenzentů v The Times

Humphry Repton dále poznamenal, že: „Zlý duch by měl být zahrnut do díla pouze tehdy, pokud by byl ve hře uveden jako další účinkující.”

Když tedy o tři roky později Reynolds zemřel, Shakespeare Gallery se rozhodla jeho dílo trochu upravit. Důkazem toho jsou desky pro otisk obrazu. Do nich rytec postavu zlého démona již nezakomponoval.

Stejný osud čekal i originál. Byl několikrát ručně přetřen, takže děsivá tvář ustoupila do pozadí. Postupem času se tak zapomnělo, že existovala. Světlo světa opět spatřila až během restaurování.

Znovuzrození démona

„Zjistili jsme, že v jedné části je vysoká vrstva barvy a dokonce šest vrstev zatemňujícího laku. Nebylo lehké je odstranit,” říká hlavní národní konzervátorka Becca Hellen. „Nakonec se to ale podařilo.”

Její tým tak opět probudil k životu démona s výraznýma očima, širokým šklebem, špičatými tesáky a vysokým čelem, který nenápadně vykukuje zpod kardinálova lůžka. 

Zbývalo odpovědět na otázku, proč se Joshua Reynolds rozhodl, že ho do svého díla umístí, i když věděl, že se to společnosti líbit nebude. 

„Myslíme si, že se tím malíř srovnával se svým osudem. Byl na sklonku života, kalkuloval. Zobrazil tvář, kterou on vídal ve své fantazii. Možná se jednalo o jakousi smlouvu s ďáblem,” spekuluje restaurátorka. 

Zdroje: www.bbc.com, www.theconversation.com, www.en.wikipedia.org, www.nationaltrust.org.uk