Vojsko Richarda Lví srdce lelkovalo. Nebylo kam spěchat. Horníci mezitím pracovali na podkopu, který měl narušit stabilitu hradeb hradu Château de Châlus-Chabro, o němž kolovaly legendy, že je v něm ukrytý římský poklad.
To ale nebyl jediný důvod, proč chtěl král hrad dobýt. Kamenná stavba měla strategickou polohu a byla součástí hranice mezi Périgordem a Limousinem. Byla ale skromná. Skládala se pouze z nevelké hlavní budovy, rohové věže a kaple. Angličané si proto byli jistí, že dříve či později padne.
Jejich přesvědčení potvrdil i fakt, že na místě zůstali jen dva lidé. Pierre Basile a Pierre Brun. Mladí panoši, kteří neměli žádné brnění a jako štít použili kuchyňské pánve. Jak se ale ukázalo, chlapce nebylo radno podceňovat.
Smrt Richarda I.
Byl podvečer 25. března roku 1199. Richard I. Lví srdce už ztrácel trpělivost. Dopil číši vína a zvedl se. „Půjdu se podívat na podkop. Trvá jim to nějak dlouho,” oznámil svým přátelům a opustil stan. Byl prostovlasý a na sobě měl pouze lehkou tuniku. Vůbec ho nenapadlo, že by si měl na pochůzku obléct kroužkovou zbroj. A to byla chyba.
Smrt Richarda I.
Basile stál opřený o hradby a sledoval okolí. Také se nudil. Slyšel, jak horníci pracují, nemohl ale nic dělat. Kdyby hrad opustil, zabili by ho. Proto jen čekal s kuší položenou na studeném kameni. Pak si ale všiml pohybu pod sebou. Když poznal anglického panovníka, rozbušilo se mu srdce. „Teď nebo nikdy!” nadechl se, aby se uklidnil a zamířil. Šipka zasvištěla vzduchem.
Richard ucítil prudkou bolest v levém rameni. Otočil se a uviděl mladého střelce nad sebou. Instinkt rytíře mu kázal, aby se co nejvíce přitiskl ke zdi, aby byl mimo úhel dalšího zásahu. Pomalu se sunul zpátky k táboru a ke svému stanu. „Zavolej chirurga,” nařídil nejbližšímu sloužícímu. V duchu si spílal za svou neopatrnost. Zranění však naštěstí vypadalo nevinně. „Ránu stačí naříznout a hrot ze svalu opatrně vyjmout. Za pár dnů bych měl být opět v pořádku,” pomyslel si. Netušil, že se mýlí.
Stáhněte ho z kůže!
Doktor sice šipku vyndal, použil ale špinavé nástroje. Pár dní po operaci si král uvědomil, že umírá. Mezitím se jeho vojáci dostali do hradu a jeho obránce zajali. „Přiveďte toho chlapce!” nařídil z posledních sil. Když se Pierre postavil před legendárního panovníka, byla v něm malá dušička. „Podařilo se ti splnit sen mnoha mých nepřátel. Mě už není pomoci, tobě však za tvou odvahu věnuji svobodu,” řekl. Bylo 6. dubna, kdy vydechl naposledy.
Nečekaná smrt jeho muže prudce zasáhla. Především kapitána vojska Mercadiera, jenž proslul svou krutostí. I přestože věděl, že porušuje královo rozhodnutí, chtěl se pomstít. Nechal postavit provizorní šibenici a pak svým rytířům nařídil, aby Basila zajali. „S Richardem odešlo i kus z nás. Tyto kousky si však vezmeme zpátky. Stáhni ho z kůže!” neřídil katovi. Legendy vypráví, že trest trval několik hodin. Nakonec byl chlapec, ještě při vědomí, oběšen. Bylo mu necelých 10 let. Jeho tělo mělo spočinout v záměrně neoznačeném hrobě.
Zdroje: www.executedtoday.com, www.history.stackexchange.com, www.fr.wikipedia.org
