Pollio choval v nádrži lidožravé mihule. Když se mu nějaký otrok znelíbil, nařídil, aby ho hodili právě k mihulím. Jednoho dne s ním večeřel Caesar, když otrok náhodou rozbil křišťálový pohár.
Pollio neváhal a ihned nařídil, aby ho hodili k mihulím. Chlapcovi se však podařilo utéci. Vrhl se k císaři a na kolenou ho prosil, aby ho zachránil. Císař se snažil uklidnit Pollia, ten byl však nesmiřitelný.
Mladý otrok rozbil pohár
Ačkoliv se Caesar snažil Pollia usměrnit, nebylo mu to zprvu nic platné. Kárat člověka, když se zlobí, znamená přidávat jen k jeho hněvu větší zlost. Protože byl ale Caesar významná osobnost, nakonec se mu přece jen podařilo Polliův hněv potlačit.
Pollio se velice rozhněval, když jeden z jeho otroků nechtěně rozbil jeho křišťálový pohár. Následně přikázal, aby ho odvedli na smrt. Ta však neměla být vykonána obyčejným způsobem. Pollio nařídil, aby otroka hodili do kádě k mihulím, kterým měl postačit jako potrava. Chlapec však vyklouzl z rukou těch, kdo se ho snažili zmocnit, a vyděšený se vrhl Caesarovi k nohám. Prosil o jediné, aby mohl zemřít jinak, než tímto krutým způsobem.
Krutost a vynalézavost trestu šokovala i císaře
Sám Caesar byl tímto neotřelým projevem krutosti šokován. Přikázal proto chlapce propustit a místo toho nařídil rozbít všechno křišťálové nádobí, které před sebou viděl, a naplnit nádrž. Pro Caesara to byl vhodný způsob, jak ukázat Polliovi, že nejedná správně.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Caesar tak využil své moci. Pollia pokáral: "Co jsi ty, když při večeři nařídíš, aby byli lidé usmrceni a zmrzačeni neslýchaným způsobem mučení? Mají být člověku roztrhána střeva jen proto, že se rozbil tvůj pohár? Musíš si o sobě myslet hodně, když i za přítomnosti císaře nařizuješ popravovat lidi."
V dobách starého Říma se s otroky mohlo jednat libovolným způsobem. Jakkoliv se jejich pánovi zachtělo krutosti, měl na to vždy výsostné právo. Otroci často utíkali a hledali útočiště u soch bohů. Právě tam prosili, aby byl jejich život zachráněn.
Vedius Pollio byl jistě jedním z nejkrutějších otrokářů. Otroci ho doslova nenáviděli. Kdokoliv, kdo se ho jen pokusil urazit, bez mrknutí oka nechal hodit do rybníka plného mihulí. Ty rád a často krmil lidskou krví.
Odhaduje se, že takto nelítostně popravil stovky svých otroků.
Pollio však nebyl jediným krutým pánem starého Říma. Jemu podobní se vyskytovali ve všech částech města. Byli to lidé, jež byli nenáviděni. Jejich neoblíbenost pak přetrvávala po celé věky.
Zdroje:
