Grawitz se narodil 8. června 1899 a pocházel z bohaté a prominentní lékařské rodiny. Jeho otec pracoval jako primář kliniky v Charlottenburgu, do které se sjížděly ty nejvlivnější osoby Berlína. Grawitz nepoznal bídu a tudíž ani strádání, dostávalo se mu špičkového vzdělání na těch nejlepších školách.

V roce 1917 vstoupil do armády. Před koncem války ho Britové zajali a věznili až do listopadu 1919. Po propuštění ze zajetí Grawitz plynule zapadl zpátky do studijního režimu, po škole se stal asistentem na univerzitě a otevřel si kliniku. Se svým jménem neměl o klienty nouzi a díky rodinným kontaktům téměř okamžitě povýšil na hodnost ceněného lékaře berlínské smetánky.

Do SS a NSDAP vstoupil na začátku 30. let. Protože byl velice žádaný a zkušený lékař, rychle stoupal po kariérním žebříčku až na samotný vrchol – v roce 1935 ho Himmler jmenoval Říšským lékařem SS. Později se stal také předsedou německého Červeného kříže.

Léčba homosexuality

Grawitz nenáviděl homosexuály, a proto začal financovat výzkumy a pokusy na „eradikaci homosexuálů“ a „léčbu této choroby“. Jeho podpis na dokumentu se stal rozsudkem smrti pro ty, kteří měli na hrudi růžový trojúhelník. Byl také jedním ze strůjců akce T4, mající za cíl rasovou hygienu, tedy vyvraždění mentálně nemocných a postižených lidí, převážně pak dětí.

Přestože byl nejmocnějším lékařem nacistického Německa, i on se musel obracet na své nadřízené: Když lékaři koncentračních táborů potřebovali povolení, aby mohli na vězních provádět své experimenty, museli napsat Grawitzovi, který jejich žádost předal Himmlerovi. Naprosté minimum takových žádostí dostalo od vůdce SS zamítavou odpověď.

Hromadná sebevražda

S mocí, jakou Grawitz měl, se ke konci války stal osobním lékařem Adolfa Hitlera v jeho tajném podzemním bunkru. Když se dozvěděl, že mnoho pohlavárů prchá z Berlína před Rudou armádou, poprosil svého šéfa, zda by se svou rodinou mohl také utéct. Hitler mu to nedovolil.

Grawitz propadl panice. Vzdát se nepřicházelo v úvahu; pro nepřátele by byl zlatým dolem informací. Neuposlechnutí Hitlerova rozkazu se rovnalo velezradě. Nakonec se rozhodl pro jedinou existující možnost – sebevraždu. Jenže Grawitz nechtěl ze světa odejít sám, a tak po návratu do své vily připravil odjištěným granátem o život nejen sebe, ale i celou svou rodinu. O šest dní později spáchal sebevraždu Hitler.