Se Švandovým divadlem jste byl nedávno v Americe, mimo jiné jste si tam zahrál postavu Havlova Ferdinanda Vaňka. Jaké to bylo?
Skvělé! Dvakrát jsme hráli ve Washingtonu, jednou v New Yorku. Šlo o dva festivaly. Ten washingtonský se konal ve čtvrti Georgetownu v tamním kampusu, kde je i divadlo. Je to takové město ve městě, kde žije asi patnáct tisíc studentů, jsou tam školy, univerzita, nemocnice, hotely, sportovní hřiště, všechno možné. V New Yorku jsme hráli na festivalu Rehearsal for Truth. V publiku byli hlavně místní lidé, i pár krajanů, ale texty jsme se museli naučit v angličtině. Co si však z toho pracovního zájezdu nesu v sobě nejvíc, to je nová milenka. Našel jsem si ji v Americe a přiznávám to. Nemůžu na ni přestat myslet. V srdci i hlavě mám touhu, ji co nejdřív zase vidět.
Co tomu říká vaše manželka?
Zatím je klidná, mojí milenkou je New York. Do Ameriky jsem odjížděl s mírnou skepsí. Říkal jsem si: „Dobře, tak tam budou třistametrové sklem obalené paneláky, no a co?“ To město mě ale totálně pohltilo, chytilo a nepustilo. Lidi, atmosféra, to, jak se dá také vnímat lidská svoboda, demokracie... New York vám dá možnost podívat se na sebe jinak. Nic není jen bílé nebo černé, všechno má svoje pro a proti, ale to, co jsem tam zažil, bylo veskrze pozitivní a pořád jsem toho plný. Chtěl bych, aby si všichni, kdo tady žijí, a říkají si, že je to tu fajn, zajeli na pár dní do New Yorku. Ono to třeba u nás je dobré, ale některé věci, které vás štvou, se dají udělat jinak. Takže prosím vás, kdo jste tam ještě nebyl, ušetřete si pár kaček a jeďte aspoň na týden do New Yorku. A kupte si dobré boty, třeba jako já přímo tam, na Union Square. Protože je potřeba hodně chodit a zažít to město na vlastní kůži.
Hodně lidí se vrací z New Yorku nadšených.
Vidíte a já se na lidi a jejich hlášky typu „Mě to úplně uchvátilo!“, díval vždycky skrz prsty. A teď jsem se odtamtud vrátil úplně vyřízený a už tomu rozumím. Nevím, jestli bych tam dokázal žít, člověk by si musel na některé věci zvykat, ale uchvácený jsem. Je to jedno z nejlepších míst, jaké jsem kdy v životě poznal. A že jsem už jich zažil a viděl dost.
Robert Jáškow
Prý byste si rád postavil dřevěný dům. Už jste začal?
Bohužel zatím ne. Požadavky, které mám, jsou strašně náročné. To znamená, že bych chtěl nejlépe parcelu do milionu korun v Košířích. (smích) A pak by se dalo uvažovat o nějakém domku. Při povolání, které mám, nemůžu bydlet čtyřicet kilometrů za Prahou. Všichni kamarádi, kteří se kdysi odstěhovali za Prahu a dojížděli na představení a na zkoušky, se pak postupně zase vraceli zpátky. Časově nezvládali. To nic nemění na tom, že po takovém domě toužím. Navíc dřevo je jeden z mých nejlepších kamarádů, proto s ním rád pracuji. Je to živý materiál, živá příroda, což mě strašně nabíjí. Ale zatím není v mé moci fyzické ani finanční, abych si mohl dovolit koupit parcelu za dvacet milionů. Ono se něco vyvrbí, na něco přijdu. Tak jako jsme úplně náhodou přišli na náš byt, ve kterém teď, také v Košířích, bydlíme. Nebojím se, že by se něco neobjevilo, ale nebude to asi hned. Je to můj sen a já věřím, že se jednou splní.
Jste asi dost přírodní člověk. Nebo se pletu?
V přírodě jsem vyrostl, narodil jsem se v Peci pod Sněžkou. Volnost a svoboda pohybu a rozhledu pro mne znamená hodně. Ale dokážu se přizpůsobit i městu. Praze, New Yorku, to mi potíže nečiní. Vždycky se do Prahy rád vracím.
Jsou v tomto ohledu vaše tři děti po vás? Mají rády přírodu? Neprotestují, když mají vyrazit někam pod stan?
Absolutně ne. Bereme je ven, kdykoli to jde. Když jsme na chalupě, nachodíme spousty kilometrů při túrách. V zimě, v létě, po horách, po dolách, děti jsou v tomhle ohledu kované a vychovávané ke vztahu k přírodě odmalinka. Já jsem poměrně militantní ochránce přírody, takže i k tomu je vedu. Ne tedy k militantnosti, ale může mě trefit šlak, když vidím v Praze nebo kdekoliv ve volné přírodě poházené odpadky. Takové věci prostě nechápu. Nevím, proč to lidi dělají a co z toho mají. Možná si myslí, že to zmizí, nebo že to po nich nějaký blbec jako já sebere. Takové věci by se dělat neměly.
ROBERT JAŠKÓW (49)
Vyrůstal pouze s maminkou v Peci pod Sněžkou. Po maturitě na gymnáziu vystudoval DAMU. Působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, později v generačním souboru CD94 v pražském Divadle v Celetné. V současnosti je v angažmá ve Švandově divadle v Praze. Kromě jiného hrál v seriálech Ranč U Zelené sedmy, Ulice, Expozitura, Četníci z Luhačovic nebo Labyrint II. Je ženatý s herečkou Petrou Bartošovou Jaškówovou, se kterou vychovává tři děti – Jana (10), Jakuba (9) a Marjánku (7).Upozornil na sebe postavou doktora Máry v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 i pěveckými a komediálními kreacemi v páté řadě show Tvoje tvář má známý hlas. Robert Jašków ovšem má i jiné tváře. Je to vynikající divadelní herec a přírodní člověk.
Článek vyšek v pravidelné měsíční příloze Deníku ŽENY!
