V časech působení doktora Roberta Listona (1794 - 1847) si operovaní pacienti mohli nechat o narkóze jen zdát. Co však bylo snad ještě horší, lékaři v té době dosud neznali ani souvztažnost mezi špinavým prostředím a smrtelnou infekcí a běžně operovali za otřesných hygienických podmínek. Chirurgický zákrok připomínal jatka i v případě slavného doktora Listona, jak to popsal ve své knize britský lékař Richard Gordon:
"Téměř 190 cm vysoký Liston operoval v zeleném kabátě a holínkách před zraky shromážděných studentů. K připoutanému pacientovi přiskočil jako závodník a volal: - Změřte mi čas, pánové, změřte mi čas! Záblesk nože bleskově vystřídal zvuk pily drtící kost. Aby si uvolnil obě ruce, zakrvácený nůž stiskl Liston mezi zuby."
Za použití nože a pilky byl Liston schopen provést amputaci nohy v rekordním čase 2 minuty a 30 sekund. Ne vždy se ovšem dílo zdařilo na výbornou. Někteří pacienti vykrváceli, jiní zemřeli na následky otravy krve. K závisti svých kolegů se Liston přesto pyšnil nižší mortalitou, než byl soudobý průměr.
Jak už to však bývá, lidská uštěpačnost si nejlépe pamatuje ty nepovedené případy. Traduje se například historka, kterak Liston v zápalu práce uřízl pacientovi nejen nohu, ale i varlata. Jindy prý při operaci přesekl i ruku asistenta, který amputovanou končetinu přidržoval. Dotyčný později zemřel na sepsi. Během toho samého zákroku navíc lékař nožem nechtěně zranil i jednoho z přihlížejících diváků - i tomuto nešťastníkovi se rána zanítila a zanedlouho skonal.
Na druhé straně ale Liston proslul jako muž ryzího charakteru, který pomáhal chudým a byl ochoten léčit i pacienty, nad nimiž jeho kolegové už zlomili hůl. A mimochodem vynalezl dlahu, s jejíž pomocí lékaři dodnes stabilizují zlomeniny.
