Robinsonův živý předobraz Alexander Selkirk totiž nebyl hrdinou, jakého byste dali svým dětem za příklad. Z rodné vsi ve Skotsku utekl poté, co fyzicky napadl vlastního otce i bratra a měl stanout před soudem. Aby měl jistotu, že ho opravdu nikdo nechytí, nechal se najmout na jednu z lodí obchodníka Williama Dampiera a brzy se ocitl na cestě za oceán.

Obchodníci s povolením zabíjet

William Dampier ovšem nebyl obchodníkem v dnešním slova smyslu. Vody okolo břehů Střední Ameriky byly v 17. století nebezpečnou oblastí, kde docházelo k neustálým střetům mezi Angličany a Španěly, bojujícím o přístup k nalezištím zlata. Anglické obchodní lodě proto bývaly vyzbrojeny podobně jako ty válečné a měly od admirála povolení útočit na lodě španělské, přičemž mohli libovolně naložit jak s jejich posádkami, tak se zásobami a převáženým zbožím. Dampier byl tedy něco jako pirát, i když by asi sám raději volil vzletnější termín "bukanýr".

Alexander Selkirk mezi drsné námořníky skvěle zapadl. Přesto ho nemůžeme zaškatulkovat jako obyčejného agresivního primitiva - ve škole se naučil něco z matematiky a zeměpisu a vykazoval dobré logické myšlení. Díky tomu také správně odhadl, že loď Cinque Ports, na které se plavil pod vedením kapitána Thomase Stradlinga, vykazuje vážné technické nedostatky.

Sám uprostřed divočiny

Bylo to v září roku 1704, kdy Cinque Ports zakotvila u ostrova Más a Tierra, vzdáleného zhruba 670 km od pobřeží dnešního Chile. Kapitán chtěl jen doplnit zásoby vody a zase plout dál. Selkirk se ho marně snažil přesvědčit, že loď potřebuje opravit, jinak jí hrozí zkáza. Hádka vyvrcholila osudovou větou: "To mě radši nechte tady na ostrově, na téhle potápějící se skořápce se plavit nebudu!"

Kapitán Stradling přikývl a drzého námořníka na ostrově skutečně nechal. Spolu s mušketou, sekerou, nožem, hrncem, ložním prádlem a biblí.

Selkirk byl zoufalý. První dny jen seděl na pobřeží, chytal humry a marně vyhlížel na obzoru loď, která by ho zachránila. Když ho ale hordy pářících se lachtanů vyhnaly do vnitrozemí, našel zde pro sebe lepší životní podmínky. Objevil zde zdivočelé kozy, které na ostrov zavlekli předchozí návštěvníci, a získal tak pro sebe maso a mléko. Na ostrově rostl tuřín a zelí, takže měl i vitamíny. V noci ho obtěžovaly krysy, ale i tento problém Selkirk vyřešil, když si ochočil místní divoké kočky.

Záchrana a pozdější život

Anglické lodi se dočkal až po čtyřech letech a čtyřech měsících. Za tu dobu nepotkal žádného Pátka a naštěstí ani kanibaly. Kapitán Woodes Rogers byl ohromen, v jak skvělém stavu trosečníka našel. Jeho vlastní muži trpěli kurdějemi, a tento Selkirk byl po letech strávených v naprosté izolaci zdravý jako řípa!

Statečný námořník se v Anglii stal rázem celebritou a jeho příběh se přetřásal po všech hospodách. On sám se ale brzy navrátil do starých kolejí a opět se dostal do křížku se zákonem, když během hádky nepěkně zbil jakéhosi lodního dělníka. Zase tedy utekl na moře a v moři byl i pohřben, když jeho život roku 1721 ukončila žlutá zimnice.

A jak dopadl kapitán Stradling, který ho ve své krutosti na ostrově zanechal? Jedním slovem, bídně. Jeho loď opravdu doplatila na technické potíže a ztroskotala, přičemž se dostala do spárů Španělů. Stradlinga a jeho námořníky čekalo mučení a dlouholetý pobyt v temných kobkách nepřátelských pevností.

Zdroje: smithsonianmag.com, www.worldhistory.org, en.wikipedia.org