Kusy ledu nebo také letokruhy stromů patří mezi důležité ukazatele, kteří prozrazují složení atmosféry napříč tisíciletí. Právě na staré cedrové stromy se spolehli také japonští vědci z University v Nagoya pod vedením profesora Fusa Miyake. Ti v letokruzích stromů pátrají po historii vesmírných jevů. Při svém výzkumu však objevili pozoruhodnou nepřesnost. Ta naznačuje, že v 8. století našeho letopočtu na Zemi dopadl dvacetinásobek kosmického radioaktivního záření, než je obvyklé. Toto množství „supervysokoenergetických" protonů dokáže zničit ozonovou vrstvu a způsobit rozsáhlé ekologické problémy. Nic takového se ale mezi lety 774 až 775 nestalo.
Paměť cedrů
Japonští vědci zkoumali materiál odebraný z japonských cedrů. Zjistili, že jejich dřevo obsahuje několik různých „typů" uhlíku, tzv. izotopů. Jeden z nich, radioaktivní uhlík 14, vzniká při dopadu záření přicházejícího z vesmíru na Zemi. K tomuto ději dochází neustále. Proto existují určité normy. Meziročně množství uhlíku obvykle kolísá o jednu či dvě promile. Cedroví pamětníci však ve svých útrobách uchovávali uhlík 14, jehož na jednom místě bylo 1,2 %.
Meziročně množství uhlíku obvykle kolísá o jednu či dvě promile.
Kroniky mlčí
Zajímavostí je, že vysoké procento radioaktivního uhlíku bylo nalezeno nejen ve dřevě japonských cedrů, ale i ve vzorcích stromů z celého světa. Z toho japonští vědci usoudili, že původce záření musí pocházet z vesmíru. Příčiny by mohly být dvě. Mimořádně silná sluneční erupce, která by však mohla zničit život na Zemi, nebo výbuch blízké supernovy. Druhá událost by však byla viditelná pouhým okem i za dne po několik měsíců. Této anomálie by si naši předci rozhodně museli všimnout. V kronikách však neexistuje žádný záznam o tom, že by na obloze zářila jasná hvězda. Proto autoři objevu dvě nejpravděpodobnější možnosti zpochybnili. Co se tedy v 8. století stalo?
Český astrofyzik
S vysvětlením přišel významný český astrofyzik Michal Švanda. „Podle mého názoru autoři neuvažovali o možnosti, která se nabízí až automaticky: Záblesky gama záření." Toto záření přichází v podobě pravidelných záblesků z Vesmíru. Nikdo však zatím nedokáže objasnit jak vznikají. S největší pravděpodobností jsou doprovodným projevem kolapsů obrovské hvězdy. Nebo se vytvářejí při srážkách neutronových hvězd. Gama záblesků však existuje několik typů a nejspíše vznikají několika různými způsoby. Jedno mají společné. Jsou velmi ničivé.
Zatím jsme v bezpečí
Energetika gama záblesků je tak silná, ž i když je jejich zdroj daleko od naší galaxie, jejich dosvity lze pozorovat opticky. Proto jejich sílu nelze podceňovat. „Kdyby k výtryskům došlo velmi blízko Země, tak by to mělo velký vliv na život. Například by to mohlo vést k celkovému vymírání zvířecích druhů," vysvětluje Švanda a dodává. „Je možné, že v roce 774 na Zemi dorazila sprška gama záření z bližšího zdroje gama záblesku, která však byla absorbována v atmosféře a sekundárními neutrony došlo ke vzniku radioaktivního uhlíku C 14. Proto si toho lidé nevšimli," vysvětluje astrofyzik.
Zdroje: www.globe24.cz, www.idnes.cz, www.nature.com, www.plus.rozhlas.cz
