Rodina Ulaových
Resit a Hatice Ulaovi jsou bratranec a sestřenice, údajně z druhého kolene. Mají spolu devatenáct dětí. Narodily se nedlouho po sobě. Sedm z nich dokonce během pěti let. Všechny tak zhruba do devíti měsíců lezly „po čtyřech“ jako spousta jiných miminek. Čtyři sestry Safiye, Hacer, Senem a Emine a jejich bratr Hüseyin se na nohy však nepostavili, chodit vzpřímeně nezačali. Stali se z nich „čtyřnožci“. Nelezou po kolenou jako malé děti, nepohybují se ani jako primáti, kteří se předními končetinami opírají o pěsti. Vyvinula se u nich tzv. medvědí chůze. Jako druhá „chodidla“ používají dlaně, které se jim během let proměnily v pevné mozoly.
Jako i jinak postižení lidé se s tím sourozenci naučili žít. Během let si svou neobvyklou chůzi „zdokonalili“ a naučili se pohybovat velmi rychle. Hüseyin se vydával na dlouhé výlety po krajině a snažil se o styk s vesnickou komunitou, „holky“ se držely doma a stranou společnosti. Všichni ale žili vcelku běžný tamní život…
Zpětná evoluce?
Kurdská rodina Ulaových by si žila i dál svůj život. Kdyby ale kamenitá polní cesta nezavedla do jejich vesničky v provincii Hatay poblíž hranic se Sýrií tureckého evolučního biologa Ünera Tana z Lékařské fakulty Çukurovy univerzity v Adaně, a rodina se nestala předmětem jeho lékařské práce. Zjistil, že sedm dětí, včetně pěti s medvědí chůzí, je mentálně postižených. Používaly zhruba stovku slov, která jim stačila na domluvu s rodinou. Tan prohlásil, že je jejich kognitivní postižení znakem „zpětné evoluce“, že se vrátily do doby „opic“ před miliony lety, přesněji do stadia, než Homo sapiens začali chodit vzpřímeně.
Následující video ukazuje rodinu Uleových:
Necitlivé nařčení
Práce vědce Tany nebyla publikována, držela se tak nějak pod pokličkou. Ve vědecké komunitě se o ní vědělo a dostala se i „ven“. V roce 2005 se na turecký venkov vypravila o rodině natočit dokument BBC. Ke štábu se připojili britští vědci Nicholas Humphrey a John Skoyles. Naskytnul se jim stejný pohled jako Tanovi, avšak zaujali na to zcela jiný názor. „Myslím si, že popis této rodiny profesorem Tanem jako ,devoluce‘, jako evoluční návrat, je nejen vědecky nezodpovědný, ale vůči této rodině i hluboce urážlivý,“ cituje Humphreyova slova ve svém článku The Sun (2021).
Turečtí vědci sklidili ostrou kritiku. Případ kurdských čtyřnožců vzbudil zájem mnoha světových odborníků a vyvolal další otázky o etice, genetice, citlivosti a pomoci lidem s postižením. K názoru evolučního psychologa profesora Humphreye, který se příčinou medvědí chůze sourozenců začal zabývat, se připojilo mnoho uznávaných vědců.
Proč po čtyřech?
Všechny sourozence podrobili lékařským vyšetřením. Profesor Humphrey spolu se dvěma britskými odborníky neurologem Rogerem Keynesem a lékařem Johnem Skoylesem Tanovu teorii zcela zavrhli. Zjistili, že děti, kromě epilepsie a lehkého intelektuálního postižení mají vrozenou, recesivně dědičnou mozečkovou ataxii. To znamená, že mají velké problémy udržet rovnováhu, což jim značně stěžuje chůzi po dvou. To ale není jediné vysvětlení chůze po čtyřech, která je pro vědce stále jistou záhadou, protože se „… nevyskytuje ani u lidských mláďat, ani u jiných primátů. Jde o chůzi po zápěstí kombinovanou s typicky lidským bipedním používáním zadních nohou,“ jak říkají uvedení vědci.
Velkou roli, jak se domnívají, sehrály okolnosti a prostředí. Děti prostě nedokázaly „balancovat“ a nikdo jim nepomohl. Jejich motorický vývoj se změnil a z dětského lezení po čtyřech (kolenou) si vyvinuly svou vlastní chůzi.
Následující video ukazuje jeden z dokumentů o rodině Uleových:
Během natáčení dokumentu se zjistilo, že Ulaovi měli ještě jednoho syna, který chodil po čtyřech, zemřel ale v pěti letech. Rodinu místní lidé kamenovali a museli se odstěhovat na samotu. Ulaovým byla nabídnuta pomoc. Venku i doma byly pro děti nainstalovány pomocné tyče a dostaly chodítka. Hüseyin je dokonce v jednom z dokumentu zachycen, jak stojí a snaží se o vzpřímenou chůzi.
Děti jsou nadále se svolením jejich otce Resita pod „vědeckým dohledem“. Poznatky o jejich neobvyklém vývoji můžou pomoci v oblasti zkoumání různých genetických vad i při léčbě nemocí a postižení.
