Mladý muž totiž nemohl snést představu o tom, že se z něj stal kat. I přestože vyrůstal ve slavné popravčí rodině, kde se krvavé řemeslo dědilo z otce na syna, stále doufal, že ho tato povinnost mine.

Uprostřed zimy roku 1819 ale jeho táta onemocněl a již dva měsíce nevstal z lůžka. Po celou dobu ho tak trápilo, že stále nevykonal rozsudek smrti na sotva dvacetiletém vrahovi a zloději, jistém Foularderovi

„Mohu zavolat jednoho ze svých provinčních kolegů,” přemýšlel starý muž nahlas. „To ale bude ostuda. Nedá se nic dělat, musím ho popravit sám,” povzdechl si a začal prudce kašlat. V tu chvíli se v jeho synovi Henry-Clémentovi ozvalo svědomí. 

„Vezmu to za tebe. Nebudeš riskovat zdraví,” ozval se se staženým hlasem. V tu chvíli měl pocit, že je to on, kdo dostal smrtelnou ránu sekerou.

A stal se z něj kat

V den rozsudku cítil nový mistr popravčí, sotva dvacetiletý Henry, že má horečku. Když se zástupem přihlížejících, svými asistenty, knězem a odsouzeným vrahem dorazil na Place de Greve, kde na něj čekala gilotina, ještě se mu přitížilo. 

„Dovol mi tě obejmout,“ obrátil se na kata Foularder. „Už jen proto, abych ukázal, že všem odpouštím.” 

Vyděšený posel smrti rychle ustoupil a zoufale se rozhlédl po svých asistentech. Ti naštěstí pochopili. Přivedli mordýře na pódium, položili ho na lavici a zatáhli za páku. 

„Přihlouple jsem tu scénu sledoval. Viděl jsem, jak jeden z pomocníků zvedá useknutou hlavu, zatímco druhý se snaží uklidit napáchanou spoušť. Zmocnila se mě taková hrůza, že jsem utekl a běžel jsem skrz město. Překročil jsem hranici a už mi nebylo pomoci,” napsal později v knize Sedm generací popravčích, 1688–1847.

Elegantní popravčí

Henry-Clement začal pít. Nejdříve, aby upadl do bezesného spánku, poté, aby doplnil hladinku. Zároveň se nechal pohltit prostopášným životem, který ho stál nemalé mění.

Z „elegantního mladého muže s ušlechtilou tváří a sladkým a příjemným výrazem,” jak ho popisovali jeho současníci, se tak stal obézní opilec a hazardní hráč.

Aby si vydělal na nevěstky, pálenku a karty, založil si ve svém domě Musée des horreurs, kde mohla zvědavá veřejnost za pět franků sledovat, jak slavnou rodinnou gilotinu Sansonů stíná hlavu ovci. Ani tento příjem ale nestačil. V roce 1847 proto smrtící nástroj zastavil za 3000 franků a zbytek poprav se snažil vykonat sekerou.

Francouzská vláda byla v šoku. Tak nezodpovědného kata ještě nezažila. Rozhodla se proto, že gilotinu koupí a Henry-Clémenta ze svých služeb propustí. Byl posledním mistrem popravčím ve slavné linii Sansonů, pod jejichž rukama zemřeli Ludvík XVI., Marie Antoinetta, Charlotte Cordayová nebo Danton.

Zdroje: www.unjourdeplusaparis.com, www.executedtoday.com, www.en.wikipedia.org