Neviditelné paprsky dopadly na planetu v roce 774. Zjistili to japonští vědci v čele s fyzičkou Fusa Miyake. Členové týmu zkoumali materiál z místních cedrů, z nichž se snažili vyčíst složení atmosféry napříč tisíciletí a historii vesmírných jevů. Při svém výzkumu narazili na pozoruhodnou nepřesnost.

Objevili stopy kosmické události, jež se odehrála v 8. století našeho letopočtu. Při ní na Zemi dopadl dvacetinásobek radioaktivního záření, než je obvyklé. Toto množství „supervysokoenergetických" protonů by bylo schopné narušit ozonovou vrstvu a způsobit vymírání druhů. Nic tragického se však v té době nestalo a podle kronik si lidé ničeho zvláštního nevšimli.

Rok 775

Dnes a denně jsme bombardování izotopem uhlíku 14, který vzniká při dopadu záření přicházejícího z vesmíru na Zemi. Děje se to díky přirozené radiaci v prostředí. Jeho množství je však tak zanedbatelné, že se ho nemusíme obávat. Mezi lety 774 a 775 se však objevil zvláštní skok. Množství izotopu C 14 stoupl o 1,2 %.

Vysoké procento radioaktivního uhlíku nebylo objeveno jen ve dřevě japonských cedrů, ale v dalších vzorcích stromů z celého světa. Vědci tak předpokládají, že záření dopadlo na celou planetu rovnoměrně. Co ho sem vyslalo?

Podle článku v prestižním časopisu Nature mohla anomálii způsobit sluneční erupce, která by však musela být až šedesátinásobně silnější, než jakákoli známá událost tohoto typu. Tak vysoká energie by však interagovala se zemskou magnetosférou a oblohu by prozářila rozsáhlá polární záře. Dále však mohlo jít o výbuch supernovy. Ten by byl také pozorovatelný pouhým okem a naši předci by neměli šanci si ho nevšimnout. V kronikách však neexistuje záznam ani o zářivé hvězdě, ani o nezvyklé polární záři. Zbytky supernovy by byly navíc i dnes pozorovatelné v oblasti rentgenových a rádiových vln.

Záhadu vyřešil Čech

Astrofyzik Michal Švanda z Astronomického ústavu Akademie věd předpokládá, že Japonci jednu možnou příčinu přehlédli. Podle něj šlo o tajemné gama záření. To bylo poprvé pozorováno vojenskou družicí Vela v roce 1967. Její senzory opakovaně zachytily krátké a velmi silné záblesky vysokoenergetického záření. Ukázalo se, že nepochází ani ze Země, ani ze Sluneční soustavy.

Vědci se domnívají, že záblesky mohou být doprovodným jevem kolapsu velké hvězdy, která se zhroutí rovnou do černé díry. Pocházet mohou i ze srážek neutronových hvězd. Možností je více, protože gama záblesky se dělí na několik typů a pravděpodobně vznikají různými způsoby. Jednu vlastnost však mají společnou. Jejich dosvity lze pozorovat opticky. Ne však ve viditelném spektru.

Hypotéza Michala Švandy je tedy zatím nejpravděpodobnější. Zdroj gama záblesku byl v takové vzdálenosti, že zanechal výraznou stopu ve dřevě stromů, ale planetě neublížil. Zároveň bylo záření pouhým okem nezachytitelné.

Zdroj: Youtube

Zdroj:

www.idnes.cz, www.osel.cz