Hollywoodskou legendou se paradoxně stal díky tomu, že hereckou profesi definitivně pověsil na hřebík a filmový ateliér vyměnil za oválnou pracovnu v Bílém domě. Vedla k tomu ale hodně dlouhá a strastiplná cesta.

Zachránil 77 lidí

Děti se většinou těší, až se táta vrátí z práce. U Ronalda Wilsona Reagana a jeho dvou bratrů to tak úplně neplatilo. Otec John byl závislý na alkoholu, takže jen těžko sháněl práci a doma často vládla těžká atmosféra. Rodina se také často stěhovala. Z Tampica ve státě Illinois, kde se Ronald narodil 6. února 1911, se odstěhovali co Chicaga, ale ani tam dlouho nevydrželi a putovali po dalších štacích.

Přestože to chlapec ve škole neměl lehké, nikdy ho nenapadlo, že by studií zanechal. Když mu bylo 15 let a rodiče neměli peníze na zaplacení školy, našel si práci plavčíka na koupališti, aby si na školné vydělal. V dalších sedmi letech se tam v létě vždy vracel a traduje se, že za tu dobu zachránil 77 lidí.

Ronald byl nejen vynikající plavec, ale také nadějný baseballista. Brzy začal vynikat i řečnickými schopnostmi, takže se na vysoké škole stal přirozeným mluvčím celého ročníku. Přestože vystudoval ekonomii a sociologii, našel si po škole práci v rádiu, kde komentoval baseballové zápasy. Dělal to ale dost zajímavým způsobem.

Špatně vidíte!

Protože studio nebylo na stadionu, dostával z dějiště jen strohé telegrafické zprávy o vývoji hry. Po zbytek času musel improvizovat. Když se jednou telegraf porouchal, Ronald se nenechal vyvést z míry a odkomentoval zcela fiktivní zápas.

V roce 1937 ho šéfové poslali jako sportovního reportéra do Kalifornie, kde jen tak ze zvědavosti zašel na kamerové zkoušky. Domů se vracel se sedmiletou smlouvou. Filmaře zaujal nejen hlasem, ale také atletickou postavou. Během dalších dvou let se objevil v 19 filmech.

Při jednom natáčení se zamiloval do čerstvě rozvedené kolegyně Jane Wymanové a v roce 1940 si o šest let mladší ženu vzal. O rok později se jim narodila dcera Maureen, ale Ronald se z ní dlouho netěšil. Po vstupu USA do druhé světové války narukoval do armády, kde ale zjistili, že trpí astigmatismem, tedy neostrým viděním, a je neschopný aktivní služby. V armádě přesto zůstal. Byl přidělen k jednotce, která se zabývala vytvářením tréninkových a naučných filmů.

Panická hrůza

Zkraje roku 1945 se vrátil do civilu a s manželkou začali pracovat na druhém potomkovi. Jenže měsíce plynuly bez výsledku a nakonec adoptovali syna Michaela. Vlastní dcera se jim narodila až v červnu 1947, ale krátce po porodu se ukázalo, že jméno Christine pro ni vybírali marně. Dítě přes veškerou péči lékařů zemřelo. Ronald tragédii vždy považoval za nejbolestivější zážitek svého života, který se snažil před veřejností skrývat. Ztráta potomka také těžce poznamenala pevnost jeho manželství. A brzy přišla další rána.

Přestože se Ronald snažil, mezi ty největší herecké hvězdy nepronikl. Naopak jeho žena v roce 1948 získala Oscara za drama Johnny Belinda, na což dost žárlil. Dvojice se ještě téhož roku rozvedla.

Ronald se stále více angažoval také v politice. Brzy začal šéfovat hereckým odborům a funkci vykonával do roku 1952. Až po půl století přitom vyšly najevo všechny okolnosti jeho působení. Počátkem 50. let svírala Ameriku panická hrůza z komunismu. Ronald byl přesvědčený, že vyznavači rudé hvězdy jsou také v hereckých odborech. Tajně spolupracoval s agenty FBI a dal jim několik tipů. Ti, na které ukázal prstem, se ocitli na černé listině a nedostávali žádnou práci. Těžko říci, zda o jeho činnosti lidé od filmu už tehdy věděli, každopádně brzy se dostal do podobně svízelné situace. Hereckých nabídek přicházelo stále méně.

Boj o život

Jako herec se naposledy objevil před kamerou v roce 1964. Krátce předtím se ucházel také o roli ve filmu Ten nejlepší, ale tvůrci ho odmítli s tím, že nevypadá jako prezident.

Jen o dva roky později kynul jásajícím divákům coby čerstvě zvolený guvernér Kalifornie. V úřadu strávil dvě volební období a pak vyhlásil kandidaturu na post prezidenta. Pánem Bílého domu se stal v roce 1981 a byl jím osm let.

Po celou dobu stála po jeho boku manželka Nancy (*1921), původně rovněž herečka. „Můj život opravdu začal, až když jsem si vzala svého manžela," říkala. Vzali se v roce 1952, sedm měsíců po svatbě se jim narodila dcera Patricia a v roce 1958 následoval syn Ron.

Nancy se nejvíce o svého muže bála krátce poté, co nastoupil do prezidentského úřadu. V březnu 1981 jej na ulici ve Washingtonu postřelil vyšinutý John Hinckley. Projektil jen o několik centimetrů minul srdce a zasáhl plíci. Jen díky tomu Ronald přežil. Později Nancy řekl slavnou větu: „Miláčku, zapomněl jsem se skrčit."

Ještě těžší boj ho čekal od roku 1994, kdy veřejně oznámil, že trpí Alzheimerovou chorobou. Jeho stav se zhoršoval a zahnal ho do naprosté izolace. Nakonec si nepamatoval ani to, že byl prezidentem, a stěží poznával své nejbližší. Zemřel 5. června 2004 na zápal plic. Pochován je severně od Los Angeles v areálu knihovny v Simi Valley, která nese jeho jméno.

Co ještě nevíte

* Měl irské předky. Jejich jméno se původně psalo Regan.

* V roce 1941 byl horkým favoritem na roli ve filmu Casablanca. Nahradil ho ale Humphrey Bogart.

* Za svou hereckou kariéru ztvárnil 88 rolí a patří mu jedna z hvězd na chodníku slávy v Hollywoodu.

* Byl jediným prezidentem USA, který se rozvedl.

* Stal se nejstarším zvoleným prezidentem USA. Bylo mu 69 let.

* První manželka Jane zemřela v roce 2007 ve věku 90 let. Druhá žena Nancy stále žije. Počátkem června oslavila 94. narozeniny.