Svatoslav Štěpánek se narodil roku 1911 do velmi vážené rodiny v Roudnici nad Labem. Otec byl chemik v místním cukrovaru a matka učitelka. Právě ona si ho jakožto nejmladšího ze čtyř dětí nejvíce oblíbila. Svatoslav brzy po narození prodělal zánět mozkových blan, celý život byl fyzicky slabý a ani psychika na tom nebyla dvakrát dobře.
Už jako malý se lišil od svých vrstevníků. Ostatní děti si hrály s hračkami, Svatoslav rád týral zvířata. Rád chodil na hřbitov a pozoroval hrobníka při práci. Navíc trpěl sexuálními úchylkami, hlavně nezdravou fascinací ženskými prsy.
Ilustrační foto vězně
První větší problémy přišly na základní škole. Byl to ten typ kluka, který rád štípá spolužačky, a pak se s radostí dívá, jak trpí. V páté třídě ho rozčílil spolužák a vznětlivý Svatoslav na něj vytáhnul nůž. Tehdy měl hoch velké štěstí a vážnějšímu zranění se vyhnul. I přes svou nechuť ke studiu se agresivní Sváťa nakonec vyučil zahradníkem, kterého ale stejně nikdy nedělal. (Zdroj:www.serialkillers.cz)
Kromě agresivních sklonů a nenávisti vůči ženám postrádal Svatoslav úctu k majetku, a tak často kradl. Zanedlouho měl na krku výhružku ročním vězením. Matka se ho snažila zachránit, a tak domluvila psychiatrické léčení u svého známého. Ten sice oficiálně prohlásil, že nebyl při konání krádeží při smyslech, avšak v soukromí se snažil matce domluvit. Údajně jí tvrdil, že se synem něco není v pořádku a doporučoval ústavní léčbu. To milující maminka odmítla.
Není divu, že se brzo pokusil zabíjet. Začátkem roku 1936 napadl třináctiletou Růženu Jebavou. Projížděl kolem ní na kole a flobertkou ji střelil do levé lopatky a odjel. O dva týdny později zaútočil znovu, tentokrát na matku dvou dětí, Zdeňku Drobnou. Zase ji dohonil na kole a srazil k zemi. Následně se na ni vrhnul, přiložil ji flobertku k srdci a chystal se vystřelit. Zdeňka však měla to štěstí, že se jí podařilo jeho ruku odklonit, a tak ji střelil "jen" do břicha. V tu chvíli dvojici vyrušil svědek, který Svatoslava odehnal. Bylo to velké štěstí, jelikož měl vrah tentokrát v záloze připravenou sekeru. Obě ženy nakonec přežily. Matka mu zase pomohla a potvrdila vymyšlené alibi – stonajícího synka v posteli. (Zdroj: www.zoommagazin.iprima.cz)
Svatopluk Štěpánek vraždil venku, ostatky zakopal na zahradě
Vraždu, kterou Svatoslav spáchal 5. dubna 1936, už dokonal. Matka tehdy nebyla doma, a tak naplno povolil uzdu své fantazii. V ten se ztratila čtyřicetiletá mlékařka, která do jejich domácnosti nosila čerstvé mléko. Nakonec se ukázalo, že ji střelil do hlavy a utloukl sekerou. To mu však nestačilo. Po vraždě jí rozpáral břicho, odřezal ňadra a zbytek těla rozdělil na 11 kusů. Všechny ostatky poté zakopal na zahradě.
Další obětí byla po měsíci a pár dnech jeho mladší sestřenice Jiřina Šťastná. Jelikož byla matka na Slovensku, tak mu měla sestřenka přinést oběd. Její matka ji po několika hodinách našla ve vaně s prostřeleným okem a bodnou ránou v hrudi. Vrah ji ještě nestihl zohavit. Svatoslav mezitím utekl na zahradu, kde se chtěl oběsit. To mu však překazil místní poštmistr. Na otázku: „Co jste chtěl s tělem udělat?“, Štěpánek odpověděl: „Chtěl jsem se podívat, jak vypadají odříznutá mladá prsa, a pak rozřezané tělo zakopat.“
Při pozdějším vyšetřování se na zahradě jeho rodinného domu našly ještě jedny cizí ostatky. Ukázalo se, že zabíjel ještě dříve, než všichni očekávali. Ve svých 16 letech zavraždil teprve pětiletého Bedřicha Brožovského. Měl ho hlídat a chlapec mu údajně „lezl na nervy“, tak ho umlátil kladivem.
Není jisté, kolik lidí Svatoslav Štěpánek opravdu zavraždil. V jeho pokoji se našla tajemná mapa, kde měl vyznačená některá místa křížkem. U několika bodů byla opravdu nahlášena zmizení, sám vrah se však k žádné vraždě oficiálně nepřiznal.
Štěpánkův život skončil 8. listopadu 1938 v Pankrácké věznici. Tentokrát ho od oprátky nikdo nezachránil. Nepomohly ani posudky psychlogů o sníženém IQ a dušenví nepříčetnosti.
