I přesto, že neexistují přesné záznamy o počtu rozvodů, odborníci spekulují, že rozvázání manželství bylo u Vikingů běžné. Naznačují to četné zmínky v ságách, poznámky cestovatelů a zákoníky, které podmínky odluky konktrétně stanovovaly.
Podle nich lze vydedukovat, že hlavními iniciátory rozvodového řízení byly ženy. „V této zemi neznáme žárlivost,” řekla prý dánská královna arabskému básníkovi Al-Ghazalovi. „Manželky zůstávají s muži z vlastní svobodné vůle a opouštějí je, kdykoliv se jim zamane.”
Vikinské ženy
Manželství u Vikingů vypadala podobně jako ve zbytku Evropy. Muži měli zajistit zdroje k obživě a ženy dohlížely na domácnost. V případě, že byl manžel na námořních výpravách, veškerá zodpovědnost zůstala na jejich křehkých polovičkách. Možná proto se vikinské manželky, v kontextu doby, pyšnily souborem stanovisek, který významně utvářel jejich postavení a svobodu ve společnosti.
Na veřejném shromáždění mohly zastupovat samy sebe a hájit své zájmy. Mohly překládat návrhy k řešení, hospodařit s majetkem a zapojit se do obchodu. Kromě toho měly právo, aby se s nimi v manželství zacházelo s respektem a důstojností. V opačném případě mohly bez výčitek požádat o rozvod.
Rozvody u Vikingů
Islandský zákoník Grágás povoloval rozvázání manželství v několika případech. Mezi hlavní důvody patřilo nesdílení manželského lože po dobu tří let a neplodnost. Rozvod také mohl vyřešit násilné chování, nevěru a zneužívání. Žena mohla požádat o zrušení sňatku, pokud se ji manžel snažil odvézt ze země proti její vůli nebo zanedbával své povinnosti. Norský zákon Gulaþing obsahoval zvláštní ustanovení, jež manželce umožňoval požadovat finanční náhradu za to, že ji muž fackuje. V případě, že ji udeřil třikrát, mohla se s ním rovnou rozejít.
Rozvodový rituál měl tři kroky. Nejdřív jeden z páru oznámil své rozhodnutí u manželského lůžka. Poté se k prahu domu pozvali svědci a před nimi se vyjmenovaly hlavní důvody neshod. Následně se svolala veřejná schůze, kde se dopodrobna rozebíralo, proč svazek selhal. Jelikož rozchod nejčastěji iniciovala žena, celá komunita najednou věděla, s jakými problémy se její manžel potýká. Na toto ponížení nemohl nijak reagovat.
Nejenže ho tento rituál celoživotně zahanbil, ale také musel své, již bývalé choti, vrátit věno, tzv. ranní dar, cenu nevěsty a poskytnout jí třetinu společného majetku. Vysoké finanční náklady dokonce některé manželky využívaly k manipulaci. Takovým příkladem je sága Gísla, v níž podvedený manžel zakázal své ženě vstup do postele. Když mu ale pohrozila rozvodem, rychle ji přijal zpět.
Zdroje: www.pictolic.com, www.viking.style, www.viking-store.com
