Obyčejný řidič autobusu prováděl komunistům svérázné kousky, psal i Husákovi

Rudolf Bereza

Rudolf Bereza

Foto: Profimedia.CZ

Každá zlá doba má své hrdiny. Řidič Rudolf Bereza nepatřil k těm nejznámějším, ale jeho odvážné kousky rozhodně stojí za vzpomínku, protože příkladně reprezentují nezlomný odpor obyčejného člověka proti zvůli totalitního režimu.  

Rodák z Tovačova na Hané se nikdy nepohyboval v intelektuálních kruzích a nad politikou nemudroval. Když mu v zaměstnání nabídli, aby vstoupil do StB, netušil, o co se jedná. Odmítl jen díky strýci, který ho před tajnou policií bodře varoval.

V roce 1968 bylo Berezovi 26 let, vedl spokojený život v Jeseníku a ačkoli se původně vyučil frézařem, zvolil si svobodné povolání řidiče nákladního vozidla a nechával se najímat různými národními podniky jako jejich šofér. Sovětská okupace mu ale převrátila život naruby. Na vlastní oči viděl, jak Rusové zastavují auta s rodinami a kradou jim veškeré věci včetně oblečení a benzínu.

"Ženský řvaly, brečely, protože o všechno přišly. Nechali jim trochu benzínu, jinak je vybrali. Vykradli," vzpomínal Rudolf Bereza pro Paměť národa. "Tak to vypadalo těsně dva tři dny po té okupaci. Viděl jsem to v Opavě, viděl jsem to v Olomouci, viděl jsem to v Šumperku, viděl jsem to v Brně."

Bereza se považoval za vlídného člověka, ale pokud něco nenáviděl, byla to "nespravedlnost a levota". Rozhodl se, že bude proti komunistickému režimu bojovat, jak mu síly stačí.

Sovětská okupace Československa 1968Sovětská okupace Československa 1968Zdroj: Profimedia.CZ

S nástupem normalizace se musel vzdát živnosti a nastoupil do státního podniku ČSAD jako řidič autobusu. V roce 1980 podepsal Chartu 77, o které se dozvěděl z rádia Svobodná Evropa. Zároveň se začal seznamovat s jejími signatáři a stal se jejich spojkou.

Mezitím se věnoval drobným sabotážím. Když měl odvézt komunistické funkcionáře na stranický sjezd, vypustil u jejich luxusního autobusu přední kolo, na které běžný kompresor nedosáhl. Straníci tak museli jet obyčejným linkovým autobusem a okusit na vlastní kůži drncání v předpotopním a technicky ne zcela způsobilém vozidle. (Zdroj: sametky.cz)

V roce 1987 ho zaujala výzva Slovo k spoluobčanům iniciovaná kruhem disidentů okolo Václava Havla a rozhoupal se k větším činům. Společně se čtyřmi přáteli napsal dopis prezidentu Husákovi, ve kterém ho nařkl z odpovědnosti za stav v zemi a vyzval ho k odstoupení. "Dopis pěti dělníků z Moravy" byl ovšem jen začátkem.

Na Borůvkové hoře si disidenti vyměňovali samizdaty a informace.

Setkání disidentů: Poláci odešli husím pochodem, Češi bloudili každý sám

Na prvního máje Bereza spolu s Tomášem Hradílkem usedl na olomoucké náměstí s protikomunistickým transparentem. Policii trvalo téměř půl hodiny, než je zatkla. Oba demonstranti nakonec vyvázli s podmínečnými tresty.

O rok později napsal Bereza Husákovi další dopis, tentokrát v reakci na kauzu disidenta Pavla Wonky, který zemřel ve vězení. Prezidentovi vyčetl, že den po Wonkově smrti udělil Řád práce ministru spravedlnosti. Poukázal také na fakt, že sám Husák byl kdysi komunisty vězněn a mučen.

Obsah dopisu poté citovala jak Svobodná Evropa, tak Hlas Ameriky. Bereza byl mnohokrát ve vazbě a příslušníci StB se od jeho domu nehnuli na krok. Odvážný řidič se ale nenechal zastrašit a dále se účastnil disidentských akcí, až se konečně dočkal Sametové revoluce.

Dva roky před svou smrtí, která ho zastihla v roce 2014, svěřil své vzpomínky neziskové organizaci Post Bellum. (Zdroj: www.pametnaroda.cz)

Akční letáky