Velitel Osvětimi Rudolf Höss: Po válce ho spojencům udala vlastní manželka

19. prosinec 2019 četba na 5 minut
Dopadení Rudolfa Hösse

Dopadení Rudolfa Hösse

Foto: profimedia

Byl jedním z prvních, kdo byl dovlečen k vojenskému tribunálu Norimberského procesu. Rudolf Höss se o době velení a spáchaných činech v Osvětimi rozpovídal tak věcně a lhostejně, až to všechny šokovalo. Za vraždy vězňů si vysloužil oprátku kousek od svého domu v koncentračním táboře.  

Tvrdá katolická výchova vycepovala Rudolfa Hösse, narozeného 25. listopadu 1901, do takové míry, že v budoucnu neměl potíž uposlechnout i ty nejzvrácenější rozkazy svých nadřízených. Právě náboženské poslání jeho rodiny mělo v Rudolfově osudu sehrát důležitou roli – otec ho nutil stát se knězem.

Zrazen vlastní rodinou

Jenže Rudolf měl jiné představy o životě a nechtěl být diktován svým otcem, a tak se po začátku první světové války přidal k dobrovolníkům v nemocnicích. Odtud pokračovala jeho kariéra striktně vojensky. Rok od otcovy smrti se stal dragounem 21. pluku, kde dříve sloužil jeho dědeček i táta, a bojoval v Turecku, Iráku a Palestině. Do válečné zóny mu v roce 1917 přišel dopis – jeho matka zemřela. Z 16letého chlapce se stal sirotek, a k armádě přilnul ještě víc.

Mezníkem pro něj byl návrat domů. Přestože mu matka odkázala majetek, příbuzní si bez jeho svolení vzali vše, co mu náleželo, protože se domnívali, že se stane knězem a od majetku upustí. Už tak nahněvaného Hösse rozdrtil vykonavatel otcovy poslední vůle Dr. Vogel, který mu měl peníze z dědictví dát pouze v případě, že se stane duchovním. Hösseova traumatická nechuť k víře ho donutila v roce 1922 vystoupit z katolické církve, a aby se mohl uživit, přidal se ke krajně pravicové polovojenské organizaci Freikorps.

Plynové komory

Tam se ale moc dlouho neohřál. Jen o rok později byl zatčen za vraždu německého učitele Waltera Kadowa a šel na 10 let do vězení. Díky všeobecné amnestii byl po 6 letech propuštěn. Až na NSDAP, ke kterému se přidal krátce před vraždou, neměl nic. Jediné východisko viděl ve Svazu Artamanů, rolnickém hnutí podobné kultu, v němž se kromě spojení člověka s přírodou vyučoval sociální darwinismus a nadřazenost germánské rasy. Tam se seznámil nejen se svou manželkou Hedwigou, ale především s Heinrichem Himmlerem, který ho o několik let později protlačil do SS.

Od roku 1934 pracoval jako dozorčí v koncentračním táboře Dachau. Tam se naučil, že vězni nejsou nic jiného než nepřátele státu, se kterými se nejedná v rukavičkách a zaslouží si co nejkrutější osud.

V roce 1938 se přestěhoval do tábora Sachsenhausen, kde povýšil na velitele tábora. O dva roky později ho jeho dobrý přítel Himmler protlačil na další kariérní stupínek – měl se stát velitelem nově budovaného tábora v Osvětimi.

Původně tábor pro politické vězně měl Höss přetransformovat na vyhlazovací tábor. Pod jeho vedením se vystavěly moderní plynové komory s krematorii. V roce 1943 opustil velitelský post a stal se vedoucím odboru na inspekci koncentračních táborů, tuto funkci vykonával až do konce války.

Manželka udavačka

Sám Höss vězně netrestal a vlastnoručně nezabíjel, byl však strůjcem obrovské mašinérie na smrt. Jeho jméno v roce 1944 také nesla akce zvaná Höss, která měla za úkol vyhladit 400 000 maďarských Židů.

Po osvobození koncentračních táborů vzal Höss i celá jeho rodina do zaječích. Bývalý inspektor se vžil do role dělníka na farmě, rodina byla ukryta na jiném místě. Vše vycházelo podle plánu, Rudolfův nový život téměř rok nevzbudil v nikom žádné podezření. A pak ho zradila vlastní manželka.

Po pohrůžkou vězení a po těžkém ublížení na zdraví jejímu synovi Klausovi prozradila, kde se manžel ukrývá. Kyanidová ampulka, kterou měl pro případ uvěznění připravenou, několik dní před polapením rozbil. Dne 11. března 1946 ho Britové pomocí snubního prstenu, na němž stálo Rudolf a Hedwiga, identifikovali a převezli do Norimberku.

Zabíjení bylo lehké, spalování trvalo

Jakkoliv byl tribunál protkaný neuvěřitelnými příběhy plných smrti, korunu tomu nasadil Höss svým lhostejným a věcným popisem plynování Židů:

„Samotné usmrcování trvalo nejkratší dobu. Za půl hodiny jsme mohli vyřídit 2 000 lidí, ale spalování trvalo strašně dlouho. Zabíjení bylo lehké, nebylo třeba ani stráží, aby je nahnali do komor; šli tam dobrovolně, protože si mysleli, že se jdou sprchovat; místo vody jsme pak pustili jedovatý plyn. To všechno šlo velmi rychle.“

Tribunálem byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Jeho život skončil tam, kde on sám ukončil životy milionů lidí, v Osvětimi. Dne 16. dubna 1947 ho oběsili na šibenici nedaleko místa, kde se svou rodinou během velitelské služby bydlel.

Akční letáky