Jaké byly hygienické podmínky v rudolfínské Praze: Cizinci byli zděšeni

1. červenec 2020 četba na 2 minuty
Praha v roce 1595

Praha v roce 1595

Foto: Profimedia.CZ

Ještě se ani nerozbřesklo, a u městských bran už stojí kolona povozů se zbožím určeným pro pražský trh. Jakmile strážci odemknou vrata, z města se vyvalí davy nádeníků i honáci s ovcemi a kozami. Zvenčí do města se však smí jen po jednom. Strážci trhovce přísně kontrolují a vybírají od nich poplatky.

Hlavní pražské cesty i tržiště jsou dlážděny kočičími hlavami. Zato v postranních uličkách se nohy boří do bláta a vzduchem se nese pach strouhy se splašky, močůvkou a dalším nevábným odpadem. Sousedky si navzájem metou špínu před prahy domů a nepřestávají se kvůli tomu hašteřit. V hromadě hnoje se probouzí nemajetný vagabund a odhání od sebe zatoulaného vepře.

"Stran dobytka sviňského, který se po ulicích toulá, přikazujeme, aby to více trpíno nebylo," marně spílají radní.

Venkovští obchodníci mají vymezená prostranství podle druhu prodávaného zboží: je tu trh Koňský, Dobytčí, Uhelný, Ovocný a mnohé další. Na Staroměstském rynku se smějí nabízet jen "čisté výrobky", které nevydávají hluk ani zápach. Nakoupíte zde potraviny, plátno, sklo i šperky. Cizinci si přesto zacpávají nos i tady. Kam jinam si má trhovec odskočit, než do průčelí nejbližšího domu?

"Kdyby k hradbám přitáhli Turci, smrad pražských ulic je rozpráší," poznamenává si do deníku anglický šlechtic Charles Blount.

To ještě nezabrousil do ulice V jirchářích. Bělokožešníci tu vydělávají kůže za ohromného zápachu, který prostupuje širokým okolím. Jsou ale šťastní, že mají výdělečné řemeslo. Vždyť z nějakých 60 tisíc obyvatel Prahy celé tři čtvrtiny tvoří námezdní dělníci, sluhové a služky, děvečky, čeledínové a samozřejmě i ta nejnižší spodina, o které se mluví jen tlumeným hlasem: lehké děvy, zloději a psanci.

Jejich chvíle přijde se soumrakem, kdy trhovci opustí město a brány se zamknou na několik západů. Krčmy ožívají, pivo teče proudem, ale cnostný měšťan se schovává v bezpečí domova. Není snad rána, kdy by lidé nenašli na ulici nejméně jednoho člověka probodnutého, rozlámaného či aspoň notně potlučeného. Anebo zastřeleného. Ano, v této době se už česká metropole seznamuje s bambitkami. Za to mohou ti vlašští přistěhovalci, šušká se po Praze. Bandité!

Přesto Praha nepřestává lákat šlechtice, vzdělance i obchodníky, kteří se tu trvale usazují, kupují domy a staví paláce. Ve městě, které si Rudolf II. zvolil za své sídlo, panuje čilý život a vydělávají se tu velké peníze. Praha je v tomto období skutečně "zlatá".

Akční letáky