Ruth Closius Neudeck: Vězňům v Ravensbrücku stínala hlavy lopatou

3. květen 2020 četba na 3 minuty
Ruth Closius-Neudeck, jedna z nejkrutějších ženských stráží v Ravensbrücku.

Ruth Closius-Neudeck, jedna z nejkrutějších ženských stráží v Ravensbrücku.

Foto: Polish authorities / Public domain/neznámý – http://www.foundagrave.com

Ruth Closius Neudeck si vybudovala pověst nejbrutálnější dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück. Dozorkyní se stala až v roce 1944, ale o to rychleji a strměji její „kariéra“ stoupala. Její brutalita neznala mezí, jedné z vězeňkyň hranou lopaty odsekala hlavu, ostatní musely přihlížet.

Ruth Closius-Neudeck (roz. Hartmann) se narodila 5. července 1920 v polské Vratislavi, ale pocházela z etnicky německé rodiny. Vyučila se mzdovou účetní. Svou nechvalně proslulou „kariéru“ nejkrutější dozorkyně započala poměrně pozdě – v červenci roku 1944 výcvikem v koncentračním táboře Ravensbrück. Svou neochvějnou brutalitou vůči vězenkyním brzy zapůsobila na své nadřízené a už koncem července povýšila na blokovou vedoucí (Blockführerin) bloku číslo 27, kde měla odpovědnost za tisíc vězenkyň.

Děsivý blok 27

Blok č. 27 měl přibližně 170 metrů čtverečních, ženy tam spaly po třech a více ve třech patrech nad sebou. Vězeňkyně byly ihned po příjezdu okradeny o všechny hodnotné věci, nezůstalo jim nic, ani teplé oblečení. Na bloku nebyly přikrývky, okna byla vytlučena, ženy a děti ležely v průvanu. Mnoho z nich umřelo na zápal plic a infekční nemoci. Hygienické podmínky byly mizerné, všudypřítomná špína, vši, na celý blok byly jen čtyři klozety. Podvyživené vězeňkyně trpěly průjmy, ležely nahé, promrzlé na kost …

Ruth – symbol brutality

Za těchto otřesných podmínek, které nejen na bloku číslo 27 panovaly, se neobyčejně krutá Ruth Closius-Neudeck na vězeňkyních patřičně „vyřádila.“ Funkci Blockführerin vykonávala do začátku prosince 1944 a brzy proslula pověstí nejkrutější dozorkyně. Ostrou hranou lopaty sťala jedné vězeňkyni hlavu, ostatní této krutosti musely přihlížet. Vězeňkyně si od ní mohly „odpočinout“ alespoň na malou chvíli, kdy byla asi měsíc pro nemoc v pracovní neschopnosti. Po návratu do služby 5. ledna 1945 zastávala deset dnů funkci vedoucí kriminálního bloku.

Selekce a plynování v Uckermarku

V polovině ledna 1945 byla nadporučíkem (SS-Obersturmführer) Johannem Schwarzhuberem převelena do nouzového vyhlazovacího tábora pro děti a ženy Uckermark nedaleko Ravensbrücku. Tam se stala táborovou vedoucí, osobně se podílela na selekci a plynování. Měla na svědomí asi pět tisíc žen a dětí. Kromě její mimořádně pečlivé práce při selekcích a plynování, měla na starosti také ženské stráže (Aufseherinnen), se kterými se také moc nemazlila. Její krutovláda se projevovala všude.

Trest smrti

Před koncem války 28. dubna 1945 z tábora uprchla. Později byla zajata a vězněna. U soudu se obhajovala, že vězeňkyně v Ravensbrücku do plynových komor pouze doprovázela, ale na selekcích se nepodílela. Popřela také jakékoliv brutální zacházení s vězeňkyněmi a jejich mučení. Teprve později přiznala, že vězenkyně bila bičem, neboť byly zavšivené a rukou je bít nemohla. V roce 1948 byla jako jedna z pěti táborových stráží v procesu Uckermark (třetí proces Ravensbrück v Hamburku) obviněna z vraždy, týrání a zločinům proti lidskosti. Odsouzena byla k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 29. července 1948 v 9 hodin ve vězení v německém Hamelnu.

Zdroj: Executedtoday

Akční letáky