Ruth Elias se narodila 6. října 1922. Její otec vlastnil podnik na výrobu klobás. Prošla Terezínem a Osvětimí. V Izraeli, kde strávila zbytek života, byla velmi společenská a vystupovala se smutnými písněmi, při kterých se doprovázela na akordeon. Nakonec sepsala paměti a vypovídala se ze všech hrůz, které zažila během setkání s Andělem smrti.

Marný boj o život dcery

V Terezíně strávila rok a půl. Při příjezdu do Osvětimi byla v pokročilém stádiu těhotenství. Věděla, že je to jistá smrt v plynové komoře. Při selekci se skryla mezi dvě ženy, které stály před ní. Mengele ji přehlédl a poslal ji s další tisícovkou žen v povozech skotu do Hamburku na nucené práce, kde rozebírala trosky z bombardované rafinerie. Po práci byly ženy převezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Cestou projížděly Berlínem a Ruth se spolu s Bertou Reich pokusila utéct. Marně. Po pár dnech byla odvezena zpátky do Osvětimi, doprovázel ji jen jeden dozorce a porodní asistentka. Mengele zuřil. Nechápal, jak mu mohla Ruth prvně uniknout. Odvedl ji na pokoj pro pacienty. Každý den za ní chodil, aby si zkontroloval, jestli se blíží porod. Byl na ni milý a zdvořilý.

Porod probíhal ve špíně, nebyla tam čistá voda ani dostatečné teplo. Druhý den dorazil Mengele. Rozkázal Ruth ovázat prsa, aby nemohla kojit. Velice brzy se dostavila mléčná horečka. Anděl smrti chtěl zjistit, jak dlouho vydrží dítě bez jídla. Měl v úmyslu nechat miminko vyhladovět. Novorozená dívka křičela hlady. Když Ruth přivezli polévku, smotala roh lněného prostěradla a namočila ho do ní. Strčila ho do úst dcerky, aby se tolik netrápila.

Strašlivá smrt

Trvalo to osm dnů. Dítě chřadlo, bylo vyhublé na kost a mělo oteklou hlavičku. Křik nebyl tak silný, bylo slyšet jen beznadějné mručení. Nebyly tam čisté ručníky ani plenky. Mengele Ruth řekl, že druhý den ráno si obě vyzvedne a bude konec. Věděla, že půjde i s dítětem do plynové komory. Ležela vedle polomrtvého dítěte a čekala na smrt. Její nářek nedokázala snést doktorka, která měla zrovna službu. Donesla jí injekci s morfiem a píchla ji dítěti. Bylo to vysvobození, ale umíralo pomalu skoro dvě hodiny. Nakonec tajně odnesli dítě na hromadu dalších mrtvých těl.

Jako zázrakem se Ruth dožila konce války a v květnu 1945 se vrátila do Prahy. Pátrala po svých příbuzných, ale všichni byli mrtví. Provdala se za Kurta Eliáše a stala se dvojnásobnou matkou. Depresí, které jí způsobovaly vzpomínky na Osvětim, se ale nikdy nezbavila.