„Allons enfant de la Patrie, Le jour de gloire est arrivé!” znělo ze všech stran. Do melodie francouzské hymny se zatoulala také čeština: „Kde domov můj, kde domov můj?” Osmnáctiletá dívka byla dojatá. Ještě před pár týdny by ji ani nenapadlo, že se někdy podívá do Paříže. A nejen to. Zítra bude dokonce bojovat o titul největší krasavice tohoto proslulého města.
Růžena Brožová byla na pozornost zvyklá. Už odmalička hrála v kočovné společnosti svého otce. Milovala to. Jejím snem bylo stát se slavnou herečkou. Proto, když ji její tatínek oznámil, že do soutěže „Ideální dívka Čech“ poslal její fotografii a postoupila do finále, s nadšením svou účast potvrdila.
První miss
Setkání s čistě mužskou porotou, v níž seděl také malíř, vlastenec a milovník ženské krásy Alfons Mucha, se uskutečnilo v roce 1910 v nádražní restauraci v Brně. „Představovala čistě slovanský půvab, holku krev a mlíko,” říká její vnučka Kateřina Bečková. „Když se podíváte na Muchovy obrazy, jeho hrdinkám byla trochu podobná. Možná proto ji vybral jako vítězku.”
Vůbec první soutěž krásy na našem území zorganizovali dva čeští patrioti, kteří podnikali ve Francii, kde se pořádalo klání o nejkrásnější dívku Paříže s názvem Mi-Careme již několik let. Každý rok byla pro zpestření celé akce pozvána vítězka z jiné evropské krajiny.
Nikdo netuší, s kolika sokyněmi se Růžena v Česku utkala. Ihned v restauraci ji ale bylo oznámeno, že do Paříže pojede ona. Bylo však nutné sehnat šaty, jež by naši zemi reprezentovaly. „Organizátoři se obrátili na pražský magistrát s prosbou, zda by na slavnostní róbu přispěl. Úřad jim ale odpověděl, že žijeme v Rakousku-Uhersku a soutěž, postavenou na národnostních základech, považují za nevhodnou. Proto nějakou českou královnu nepodpoří,” vysvětluje Kateřina Bečková. Nakonec dali peníze dohromady vlastenci a Růženě nechali ušít moravský kroj, doplněný šerpou s českým lvem.
Hurá do Paříže
Cestě do Paříže nic nebránilo. Krasavice tak nasedla do vlaku a vydala se vstříc dobrodružství. Jak se ukázalo, Francouzi ji už netrpělivě očekávali. Její příjezd je příjemně překvapil. „Královna ze země le Bohéme, která je spojována s představou divoké a méně civilizované země, jejíž obyvatelé žijí kočovným životem, včera dorazila do naší metropole. Neseděla ale v komediantském voze, žádný stařec netáhl za uzdu hubenou herku, ani ji nedoprovázela věštkyně,” napsal deník Le Figaro.
O den později, kdy ji nadšený dav přivítal na nádraží za zpěvu francouzské i české hymny, byl uspořádán slavnostní průvod. „Je více než hezká, ta slečna Růžena, již nám poslala Praha. Je to velká rusá dívka, se svěží pletí, modrýma očima a rysy hrdinek. Nenosí měděné náramky, ani nemá tetování. Je krásná jako Pařížanka,” popsal ji deník Le Petit Parisien.
Samotná soutěž krásy zahrnovala pouze promenádu ve vlastních róbách. Poté se hlasovalo. Porota, ohromena českou krásou, jednohlasně zvolila za královnu Růženu Brožovou. Brňačka se tak ocitla v záři reflektorů. Během deseti dnů, které v městě nad Seinou strávila, dostala mnoho darů, jako například briliantový náramek. Několik mužů ji dokonce požádalo o ruku. Tyto nabídky však odmítla. Doma totiž měla snoubence, poručíka Antonína Opravila.
Kráska v domácnosti
Po návratu do české kotliny se ji splnil sen. Stala se slavnou herečkou. Jezdila od města k městu a užívala si úspěchu. Jenže její kariéra se Tondovi nelíbila. „Buď divadlo nebo já,” oznámil ji jednoho dne. Růžena zaváhala. Nakonec mu smutně oznámila, že se prken, co znamenají svět, nevzdá.
Jenže pak propukla první světová válka. Z Antonína se stal důstojník a na Růženu stále myslel. Neměl ji za zlé, že dala přednost svému přání. Proto, když se ukázalo, že může zařídit, aby její bratr nemusel jít na frontu, rád to pro její rodinu udělal. Když se to dívka dozvěděla, rozplakala se. „Cením si tvého gesta. Proto, pokud mě ještě chceš, vezmu si tě,” řekla mu, když se potkali. O pár týdnů později se slavila svatba.
Z Růženy Brožové se tak stala žena v domácnosti. Vystupovala už jen příležitostně jako recitátorka. Na soutěž a pobyt v Paříži nikdy nezapomněla. S nadšením svůj příběh vyprávěla svým vnoučatům. Kateřina Bečková ho knižně v roce 2010 vydala pod názvem Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy).
Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.archiv.ucl.cas.cz, www.lifee.cz
