V Baragdavě se tradovala legenda, podle níž jistý svatý muž jménem Brahmín kdysi u řeky kopal studnu, ale když vstoupil na její dno, aby ji posvětil, studna se rychle zaplnila vodou a Brahmín se v ní utopil.

Když pak v roce 1957 počestná manželka a matka Somni pověděla sousedům, že ji cestou domů znásilnil temný přízrak, lidé usoudili, že šlo o ducha legendárního Brahmína. Z údajného vynuceného styku se ženě narodil syn, jemuž dala jméno Ramčandra. Neradovala se z něj dlouho. Když mu byl jeden rok, spadl do řeky a "odnesla ho voda".

Vesničané klevetili, že Somni chlapce nejspíš vhodila do vody sama, protože šlo o nemanženské dítě a pro rodinu znamenalo hanbu.

Za dalších 14 let však lidé začali v řece vídat podivné stvoření. Vzhledem připomínalo lidského chlapce, ale jeho kůže byla černá, s nádechem do zelena. Zdálo se, že se pohybuje po vodní hladině a chytá ryby, které konzumuje syrové.

Jednoho dne tuto zvláštní bytost zahlédl i místní duchovní. Jeho svědectví mělo pro místní velkou váhu, a tak už nikdo nepochyboval o tom, že "rybí chlapec" skutečně existuje. Jednoho dne ho spatřila i Somni. Spal prý na břehu, a tak se k němu mohla přiblížit natolik, aby uviděla mateřské znaménko, které míval její utonulý syn.

Lidé si chlapce z řeky oblíbili a nechávali mu na břehu jídlo. Po několika letech se však začali obávat, že by jako syn ducha zemřelého Brahmína mohl přinést jejich vesnici neštěstí, a tak ho chytili a předali policii. Rybí chlapec ze zajetí utekl a doplaval do vedlejší vsi, kde vyděsil neznámou ženu. Nešťastnou náhodou zrovna nesla hrnec s vařící vodou a chlapce opařila. Druhý den byl v řece nalezen mrtvý, s kůží plnou puchýřů a kousanců od ryb.

Historka dodnes vyvolává řadu pochybností; bylo by vůbec možné, aby roční dítě přežilo samo v prostředí řeky v oblasti, kde se vyskytují krokodýli? A pokud nešlo o syna vesničanky Somni, kdo byl tím záhadným tvorem, který přilákal pozornost indického tisku? Důkazní materiály se bohužel nezachovaly; k dispozici je pouze jediná fotografie, která navíc vypadá, přiznejme, jako podvrh.