Ctnostný rytíř

Rytíři, vznešení jezdci šlechtického původu nebo z velmi bohatých rodin věrně sloužili svému pánovi, často své dámě. Na svých koních s kopím či mečem bojovali nejen za svého panovníka, ale i svého boha. Svého času patřili mezi nejlepší bojovníky na bitevních polích. Stejně jako jejich koně byli i oni velmi dobře vycvičení. Ovládat zbraně a bojovým dovednostem se učili už od útlého dětství. Měli i mnohé výsady. Díky tomu, že nebyli žádní chudáci, mohli si dovolit kvalitní výzbroj i zbroj ze železných, ocelových nebo bronzových plátů a také ochranu proti zimě.

Když byla nepřítelem i zima  

Vojenská tažení v zimních měsících byla obtížná a vleklá. Sníh a mráz ztěžovaly samotné rozestavení armády na bitevním poli a také zásobování. A rytíři to neměli snadné. Jako každý kov, i jejich brnění během mrazů namrzalo. Přes svou zbroj proto nosili silný vlněný plášť s kapucí zdobený jejich erbem. Ten ji nejen chránil, pomáhal také rytíře udržet v teple. To však nestačilo. Aby jim brnění nezamrzlo, museli být rytíři neustále v pohybu. Tím se přirozeně i zahřívali.   

Součástí brnění středověkého rytíře byly prošívané kabátce, které se nosily pod zbrojí a účinně zvyšovaly ochranu trupu, třeba proti šípům či bodným zraněním. V zimě pak rytíři nosili neuvěřitelně silné pláště či vesty zvané gambesony. Byly z různých materiálů, vlny, lnu, dokonce sametu. Prošité byly křížem a skládaly se z několika vrstev, mezi které se vkládala zvířecí srst. Vrchní byla často z kůže. Rytíř si je nechával šít na míru.

Ilustrační video ukazuje rytíře v zimě:

Zdroj: Youtube

Omrzliny a podchlazení

Silné gambesony byly jako tlustá deka. Pokud bylo vojenské tažení dlouhé, rytíři v boji dávali přednost spíš tenčím ochranným kabátcům. V tlustém gambesonu bylo sice teplo, na druhou stranu v něm docházelo k přehřátí, rytíři se potili. V mokrém oblečení velmi rychle a snadno dochází k podchlazení, které může končit smrtí. A co víc, propocený plášť mohl zmrznout. Takže se spíš hodily na běžné nošení v zimě a kratší bitvy. Nebyla to ale jen zima, která rytíře trápila. Pohybem se zahřál, plášť ho hřál. Mnohem větší nebezpečí představoval sníh. Kožené boty a rukavice nebyly nepromokavé. Nasákly, snadno se promočily a rytíři hrozily omrzliny. Když teploty klesly pod nulu, brnění bylo zevnitř mokré, přilepilo se na kůži a mohlo způsobit rytíři vážná a bolestivá zranění. Vzhledem ke špatným hygienickým podmínkám a nedostatečné lékařské péči se rány a omrzliny mohly zanítit, vyvolat sepsi a trýznivou smrt.

Středověké prameny zmiňují, že šlechta a rytíři se snažili tažení v zimních měsících vyhnout a pokud to šlo, počkali do jara. Nejlepší způsob pro rytíře, jak zvládnou tuhou zimu, bylo zůstat v teple u krbu.

thehistoryace.com, www.history.co.uk