Dáma a rytíř (?)

Za ustáleným francouzským pojmem demoiselle en détresse – dáma v nesnázích se musíme skutečně vydat do středověku, bašty rytířů. Písně a příběhy té doby je opěvují jako cnostné a ušlechtilé muže, kteří považovali ochranu dam za svou povinnost. Za čest ženy neváhali riskovat ani položit život. V dobových záznamech se ale sotva takový příběh najde. Pravda, nedá se říct, že by se nenašel ani jediný rytíř, který by dámu svého srdce nechránil či jí z nesnází nepomohl. Mnohdy ale rytíř netasil meč ani když šlo o záchranu vlastní manželky.

Jak zjistil literát D. Hiskey, ve středověké anglické Froissartově kronice je zápis, který zaznamenal příběh rytíře, jehož ženu znásilnil, poté „ukradl“ a jako manželku si ponechal cizí muž, aniž by ji ten vlastní bránil či se ji snažil zachránit. Také Eleonoru, manželku sira J. de Carongneho potkal stejný osud. Zatoužil po ní, unesl a zneužil vysoce postavený portugalský šlechtic. Její rytířský choť jen nečinně přihlížel a ponechal ji v náručí násilníka.

Šokující zjištění

Na zdokumentovaných příkladech středověku lze nalézt bezpočet příběhů znásilnění a únosů urozených žen, šlechtičen a zámožných paniček. Nejčastěji ale byly unášeny vdovy. Ve středověku prostě muž ženu unesl, aby si přišel k penězům případně i k jejímu celému majetku. Žádné brnění statečného rytíře za branami únosce neřinčelo, ani manželovo, ani příbuzného v případě vdovy. Samotný únos se řešil vyjednáváním o „výkupné“ či prostřednictvím soudů a práva.

Zvláštní středověkou kapitolou jsou znásilnění. Ne ze stran válečníků během přepadení a válek na podrobených územích, ale záměrných, za účelem získat majetek ženy. V podstatě jednoduchý prostředek, jak zbohatnout. Stačil jen ochotný kněz, který zneuctění ženy posvětil jako „slib manželství, ač proti její vůli. A byli oddáni. Chudý šlechtic se mohl zařadit mezi bohatou šlechtu. Ani v těchto případech nezná historie rytíře, který by čest zneuctěné ženy hájil.

Znásilnění a statečné dámy

Jsou příklady, kdy se ženy dokázaly samy bránit i ubránit. Jistou M. Fullerovou přepadnul se svými kumpány W. Wlips, sluha faráře. Pod pohrůžkou smrti ji znásilnil, a tak si vynutil manželský slib. Farář je proto oddal. Ona to však oznámila úřadům, Wlips byl uznán vinným, i když potrestán nebyl. Jinou ženu M. de Medefeld unesl G. Sandcroft. Zavřel ji do sklepa a opakovaně se ji pokusil znásilnit, aby si „zpečetil“ sňatek. Ona celou dobu strašně křičela, že téměř přišla o hlas, a kdykoli za ní do sklepa přišel, aby si vynutil sex, škrábala a kousala a bránila se tak, že ho to přestalo nakonec bavit a propustil ji. Ač se o jejím únosu vědělo, žádný rytíř neosedlal svého oře a nenabrousil meč, aby se pokusil jí osvobodit.

Historie zná i příklady, kdy ovdovělé bohaté šlechtičky po smrti milovaného manžela složily slib cudnosti, přesto byly uneseny a znásilněny a díky ochotnému knězi zpečetit manželský svazek nuceny se provdat. Ale i mezi vdovami se našly takové, které se obešly bez pomoci šlechticů v brnění a takovému osudu se vzepřely. Například, v 15. století měl lady Margery, bohatou vdovu po siru Mallefantovi, ochránit jeho přítel Lewis, který požíval důvěry rodiny. Místo ochrany ji unesl, věznil a pod pohrůžkou smrti ji nutil vzít si ho. Přestože odmítla, našel se kněz, který je díky jejich „fyzického splynutí“ oddal. Margery však při první příležitosti uprchla a požádala soud o zrušení manželství. Soudní zápis se nezachoval, ale vzhledem k tom, že pak po zbytek života vystupovala jako vdova po siru Mallefantovi je nanejvýš jasné, že uspěla.

Rytíři přeci jen nevymřeli

Závěrem ještě příklad na obhajobu charakterních pánů rytířů, který ukazuje, že o svou dámu také přeci jen bojovali. Jistá Joan Beumontová byla unesena a donucena k sňatku s E. Lancasterem. Opět znásilnění a ochotný kněz, který manželství požehnal. Joan však byla zamilovaná a zasnoubená s Ch. Nowellem. Ten sice na osvobození své milé z nechtěné manželského svazku netasil svůj ostrý meč, ale použil svůj ostrý jazyk. Požádal britský parlament. aby zasáhnul a zároveň o přijetí zákona na ochranu dam proti násilným vynucením manželství. Do jaké míry byl úspěšný se neví, ale jisté je že nějakým způsobem uspěl. Joan a Charles se v roce 1452 vzali.

A najde se i další, jak uvedl Hiskey „věrohodný příběh rytíře, který zachraňuje dámu v nesnázích s taseným mečem“. V roce 1399 založil maršál Francie a guvernér Janova sir Jean II. Le Maingre řád Emprise de l'Escu vert à la Dame složený ze 13 rytířů, kteří se zavázali chránit urozené dámy proti využívání a ohrožování a bojovat proti všem jejich utlačovatelům. Prostě pomáhat „dámám v nesnázích“. Ač jejich skutky žádné prameny nezaznamenaly, není důvod domnívat se, že tito rytíři žádnou dámu nezachránili. Byl to přeci záměr založení jejich řádu.

Zdroje: www.neatorama.com, www.todayifoundout.com, en.wikipedia.org/wiki