Humor našich předků

O tom, jak žili naši předkové, co jedli a jak léčili své nemoci, víme poměrně hodně. Co ale příliš netušíme je, jak vypadal jejich humor. A zdali bychom se středověkým vtipům vůbec dnes zasmáli. 

Vtipy často během svého tvoření používali například Boccaccio nebo Geoffrey Chaucer. Ti ale byli jedni z mála, kteří podobnou cestou šli. 

Drsná doba středověku nedávala přílišný prostor k tomu dělat si z věcí kolem legraci. I přesto si však lidé našli způsob, jak ji odlehčit a mnohému se zasmát. 

Lidé středověku byli oddaní bohu a povinnostem. Například středověcí křižáci své poslání církvi věhlasně předávali dál a bylo pro ně doslova svatým grálem. Možná i proto se o nich traduje, že co se humoru týče, byli na tom křižáci skutečně bídně. 

Jakýkoliv pokus o vtip byl v době středověku cenzurovaný kněžskými autory. Cílem bylo zabránit jakémukoli pokusu o skandál nebo podněcování čtenářů k nevhodné činnosti. 

Tedy přesněji k tomu, k čemu většina vtipů slouží. Jsou odlehčením těžkých časů, situací, kdy lidem smích rozhodně prospěje, aby se cítili lépe. 

Zasmáli bychom se i dnes?

Vůbec první dochovanou aneknotou je ta od Mikuláše z Jeroschinu. Autor v ní popisuje přepadení litevské svatební hostiny. Zdůrazňuje, že poté, co hrstka křesťanských bojovníků zlikvidovala opilé hosty, vplížila se do svatební komnaty a nevhodně přerušila líbánky. 

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Oba svatebčané tak byli uprostřed noci vytržení ze spánku. 

Dalším dochovaným vtipem byl ten o veliteli Bruhavenovi. Ten zvažoval vstup do Teutonského řádu. Bál se ale, že nebude schopný dodržet celibát. Rozhodl se proto rok sdílet lože s největší kráskou z okolí, samozřejmě bez fyzického kontaktu. Až poté splnil slib čistoty.

Mnoho dalších středověkých vtipů se týkalo tamních bojů. Vysmívaly se zraněním, vyraženým zubům, nebo byly jasnou oslavou těch, jež v boji padli. 

„V této bitvě jistý bratr Gerhard, Sas, který pronásledoval prchající Prusy a jednomu z nich usekl mečem hlavu. Zraněný nepadl hned k zemi, nýbrž pokračoval bez hlavy za ostatními ještě hodný kus cesty a pak zemřel. Rytíři, kteří to viděli, byli všichni ohromeni a říkali, že něco takového ještě neviděli," stálo v dalším ze středověkých vtipů. 

Dnes bychom se středověkému humoru pravděpodobně nesmáli. Pokud by však středověk znal vtipy současné, nejspíš by se za jejich otevřenost mírně styděl. 

Zdroje: department.monm.edu, www.academia.edu, www.goodreads.com