Odvrácená tvář rytířství
Ač nepřátele nikterak nešetřil a dokázal se k nim zachovat krutě, rytíř nebyl žádný krvelačný nemilosrdný násilník. Bojovat pro něho bylo poslání, na které se připravoval od malička. „Rytířství“ znamenalo urozenost a statečnost, čest a oddanost. Účast v hrůzných válkách pro něho měla velkou „duševní“ hodnotu. Cena, kterou za to zaplatil nebyl jen život. Mnozí rytíři trpěli psychicky i fyzicky.
Při dlouhých obléháních a bitvách byl každodenním společníkem rytíře strach. Nebyl to však jen protivník se zbraní v ruce. Větší hrůzu jim naháněl nepřítel, který se do tábora vkradl tiše a mohl je naprosto zničit – nemoc.
Vzhledem ke špatným hygienickým podmínkám, zkaženým potravinám a nedostatku nezávadné vody je na životě ohrožoval tyfus a úplavice, kromě jiných v té době „běžných“ smrtelných nemocí. Odporný zápach z přeplněných žump a mělce pohřbených mrtvol, hmyz, krysy a blechy nebyly jedinou noční můrou. Děs naháněla bolestivá píštěl.
Bolestivé utrpení
Kvalitní zbroj rytíře uchránila před mnohým zraněním pravda. Avšak na druhou stranu svou měrou přispívala k bolestivým intimním trampotám. Dlouhé jízdy na koni v těžkém brnění byly značnou zátěží pro rytířovu zadnici. Byly příčinou různých otlaků a boulí. V důsledku zapaření také různých typů velmi bolestivých hnisavých abscesů v okolí konečníku, řitního otvoru nebo v řiti. Provázela je také celková slabost a horečky. Infekce se rychle šířila a vznikaly píštěle. Laicky řečeno, něco jako tunel plný bakterií. Ten mokval, svěděl a – bolel. K vzniku přispíval i stres, jak se dnes ví.
Následující video ukazuje, jak rytíři ovládali své koně:
… a utrpení na druhou
Neléčené infekce a hnisavé abscesy můžou končit smrtí. Středověká medicína sice s tímto nepřítelem rytířů bojovala, na píštěly měla lék, léčba ale obvykle končila smrtí. Až ve 14. století se spásou rytířských nemocí stal anglický chirurg John Arderne (1307-1392). Pro rytířská chorobná trápení a zranění měl své léčebné metody.
Zejména pak proslul operacemi rytířské píštěle, o kterých napsal ilustrovanou knihu, kde popsal její chirurgické odstranění. Užíval řadu různých nožů a jakýchsi sond. Zavedl je skrz píštěl do konečníku a proříznul ji. Hnis obvykle vytekl. Dnes to vypadá spíš jako návod na mučení.
Nicméně, vzhledem k tomu, že každý druhý rytíř jeho operaci přežil, byla jeho metoda považovaná za účinnou. Arderne ve své knize své úspěšné zákroky popsal. A tak jsou v ní zapsání udatní rytíři, kteří přežili nejen krvavé bitvy, ale i píštěl – tedy operaci svého pozadí.
