Kdo byli skutečně středověcí rytíři: Nečekejte čest, většinou zabijáci a lupiči

Lenka Samuely | 4. 1. 2022

Urostlý muž v naleštěné zbroji, svalnatý, čestný a statečný, který svou dámu na rukou nosí. Tak vypadá romantická představa středověkého rytířství a rytíře. Bohužel, realita byla jiná. Rádi drancovali, znásilňovali a zabíjeli.

Z čistě vojenského hlediska byli rytíři profesionálními elitními válečníky. Byli skvěle vycvičeni a vyzbrojeni. Původně se jimi stávali synové vazalů, kteří byli na hradech vychováváni. Šlechta jejich služby využívala v neustálých šarvátkách, jimiž se řešil téměř jakýkoli spor.

Rytířem se mohl stát pouze mladý muž. V období raného středověku se od něj urozený původ nevyžadoval. Ve vrcholném středověku, tedy od počátku 11. až do 13. nebo 14. století se však stal podmínkou. Později se také titul rytíře předával z otce na syna.

Výcvik rytíře

Podobně jako u elitních sportovců nebo tanečníků dnes, výcvik středověkého rytíře začínal v útlém věku, kolem sedmého roku života. Chlapci se museli otužovat, běhali, skákali, šplhali, házeli kameny, kopím, plavali, stříleli z luku a zápasili. Soustavně se připravovali na budoucí námahu a nepohodlí.

Mít čest ve středověku znamenalo něco zcela jiného než dnes. Co přísahal rytíř?
Magazín

Mít čest ve středověku znamenalo něco zcela jiného než dnes. Co přísahal rytíř?

Později se seznamovali s jízdou na koni a bojovali s mečem. Součástí výcviku byl také lov. Ten byl zkouškou celkové připravenosti. Testovala se jím nejen zručnost, ale také odvaha. Mezi 12-14 rokem byl chlapec připraven posunout se o úroveň výš. V té době byl vyslán na dvůr svého lenního pána a povýšil do panošského stavu. Pod vedením zkušenějších a starších bojovníků se dále zdokonaloval. Jakmile byl připraven, byl slavnostně přijat do rytířského stavu.

Rytíři pod kontrolou

Podle latinských pramenů a legend, bojovník raného středověku sice uznával hodnoty jako je odvaha a oddanost svému pánu, prahl ale také po kořisti, běžně znásilňoval a nepřátele nemilosrdně zabíjel. Paradoxem na tom je, že povolení plenit dobyté území bylo odměnou za věrné služby. Rytíř se tak jednoduše musel řídit heslem „ber, nebo nech být“.

Keltské válečníky cvičila krásná rusovlasá kněžka: Učila je boji i sexu
Magazín

Keltské válečníky cvičila krásná rusovlasá kněžka: Učila je boji i sexu

Tento způsob výplaty a chování však odsuzovala především církev. Ve 12. století se proto snaží dostat rytířstvo pod kontrolu. „Nejjednodušší bylo poskytnout rytířům profesní a morální kodex." říká John Wollock, historik a specialista na raný středověk. „Představte si skupinu mužů náchylnou k násilí, jež je dokonale ozbrojena. Cílem bylo najít způsob, jak ji přimět, aby nepoužívala hrubou sílu na každém kroku." Vznikla tak idea, že rytíř se zodpovídá také Bohu. Měl nejen bojovat a sloužit svému pánu, ale také by měl ochraňovat církev, chudé, vdovy a sirotky.

Zdroj: Youtube

Ve vrcholném středověku se tak z nevychovaného neotesance stal postupně kavalír, jež nezabíjí na potkání a nad svými činy také přemýšlí. Na této změně se podílela také rychle se rozrůstající dvorská epika. V ní byli rytíři zbožní, velkorysí, slušní a milosrdní.

Zdroj:

wwwis.muni.cz, www.history.com, www.stoplusjednicka.cz

Tagy rytíř středověk